Quantcast
Channel: Zahrada na niti
Viewing all 308 articles
Browse latest View live

Pan Kaktusář

$
0
0


Pamatuju se, jak jsem před několika lety vstoupila do tropického skleníku pana Kaktusáře poprvé a jak mi spadla brada. Člověk by vůbec nečekal takový poklad na zahradě obyčejného domu ve stráni nad Vltavou. 
Skleník je to starodávný, postupně přistavovaný, s různými zákoutími a slepými uličkami, částečně vytvořený z bývalého bazénu, a tak má svojí patinu a jedinečnost, která mu dodává tu pravou atmosféru. 



Vůbec si nedokážu představit, kolik stojí práce udržovat takový kolos v běhu. Pan Kaktusář, jak mu od začátku říkám, má ale pro rostliny cit, talent a samozřejmě nadšení, jinak by to ani nešlo. Pokaždé se stydím, když mě vede skleníkem a ukazuje mi tu nějaký nový úlovek z cest, tu nějaký nový semenáček a já vůbec netuším, ohromená tou krásou okolo a ohlušená kvákáním tropických žab, které se mu tu nekontrolovaně množí... 


Chloubou pana Kaktusáře je tahle závěsná větev osázená překrásnými broméliemi a epifyty, kterou můžete občas spatřit v botanické zahradě, kde jí čas od času vystavuje.


Jeho sbírka bromélií a parožnatek je velká a zná snad úplně všechno a nejmíň polovinu z toho má. Vždycky když někam jede, přiveze si plné kapsy a kufr semen, z kterých mu pak 99% vyklíčí a vyroste. Prostě má zelený prsty a ví jak na to. Takoví lidé mají můj obdiv.

Masožravý koutek

Bromélie kam se podíváš...




Miluju tohle skleníkové klima, člověk má hned pocit, že je někde v pralese





Pan Kaktusář je strašně stydlivej a nesmělej pán a hrozně milej a znalej člověk. Jsem moc ráda, že od něj můžu brát ty jeho nejkrásnější sukulenty na osazování aerárií a terárií a betonových květináčků a že souhlasil a množí pro mě Pileu, abych mohla uspokojit všechny chtivé zájemce a taky jí občas posílat dál losováním na Rostlinné štafetě...





Všechny rostliny od pana Kaktusáře kupuji za fér ceny a snažím se tak podpořit jeho úsilí, protože uhlí na vytopení takového oldschool skleníku a ruční práce prostě něco stojí. Najít někoho, kdo v dnešní době pěstuje a prodává vlastní tropické a subtropické rostliny je velmi těžké, holandské velkopěstírny už skoro všechny převálcovaly.

Takže až si budete říkat, že ty sukulenty v aeráriu jsou ale krásně vybarvený a ta Pilea má ale krásně bohatý listy, tak už víte čí je to zásluha. 

Vzpomínky na Afriku

$
0
0
Šílený jak to letí, ale už je to půl roku, co jsme se vrátili z naší cesty po Jižní Africe, pomalu se chystáme na další velkou cestu do světa a já přitom nepřidala na blog ani čárku a ani jednu fotku o našem africkém putování!

Náš původní plán podívat se do Etiopie ztroskotal na nevhodných bezpečnostních podmínkách a protože jsme se rozhodli, že po Maroku, které je spíš orientální než africké, chceme znova do Afriky, volba padla na JAR. Je to civilizovaná země, a tak si tam můžete půjčit bez potíží auto, domluvíte se anglicky a když se vyhnete velkým městům, tak je tam i vcelku bezpečno. To nám přišlo, že je na první seznámení s pravou Afrikou to pravé.

Naše cesta vedla zhruba po této červené linii
Přiletěli jsme Kapského města na Štěpána, tři týdny jsme cestovali vypůjčeným autem do Johannesburgu, kde jsme auto odevzdali a letecky se pak vrátili zpět do Cape Town. Spali jsme až na jeden kemp u hranic s Lesothem všude přes Airbnb, které dodává cestování naprosto jiné rozměry. Potkali jsme díky tomu spoustu zajímavých lidí, všech barev a osudů, kteří nám otevírali oči a dozvěděli se tak o Jižní Africe a její historii tolik, kolik bychom asi nikdy nevyčetli. Navštívili jsme dva národní parky a viděli spoustu zvířat včetně lvů, slonů, nosorožců, žiraf, hrochů a další zvěře včetně tak stovky antilop a zeber. Vyšli jsme si na procházku do buše s průvodcema, zalezli jsme do obrovského jeskynního komplexu, vylezli na náhorní plošinu nejvyššího a asi i nejchudšího království na světě - Lesotha, a taky se ocitli na nejjižnějším cípu Afriky - Mysu dobré naděje.

Jak se tak probírám všema fotkama, můj prvotní záměr udělat jeden příspěvek jako krátké shrnutí celé cesty je ten tam. Jižní Afrika je tak krásná země, že jí prostě nemůžu jen tak odfláknout...

Těžko to všechno popsat slovy, pojďte se mnou na návštěvu do matky Afriky!


díl I.
Kapské město



Cape Town pohledem ze Stolové hory



Vidíte ty účesy? Mě to nikdy nepřestane fascinovat


Table mountain je součástí Cape Floral Regionu, který patří do UNESCO díky své neuvěřitelné a jedinečné biodiverzitě, nachází se tu přes dva tisíce druhů rostlin ve stepních vegetačních porostech zváných fynbos, z nichž je velké množství endemitních - nachází se pouze zde a nikde jinde na světě. Spousta rostlin se odsud rozšířila do celého světa, kde se pěstují a šlechtí jako okrasné rostliny. Všichni dobře známe třeba muškáty, klívie, strelície nebo proteu, ty všechny jsou doma v Jižní Africe.



Divoká pelargonie je tu taky doma!





Protey tu rostou ve všech barvách a velikostech, naprosto jsem se do nich zamilovala

A tady pohled z opačné strany... z Cape Town maríny na Stolovu horu

Když se mraky valí přes Table Mountain, která se tyčí nad městem jako monument, místní tomu říkají table cloth neboli ubrus...






Cape Town je půlmilionové město, kde se mísí staré koloniální domy s moderní architekturou, působí hodně evropsky, 65% obyvatel tvoří afrikánci (potomci holandských kolonizátorů) a míšenci. Je tu spousta kaváren, restaurací a obchůdků s designem, že jste v Africe poznáte snad jen podle malých obchůdků s místními suvenýry. 

První kavárna, kam jsme v Kapském městě vlezli a copak tu nevisí? Kokedamy







Co nás hodně mrzelo byla kuchyně, Jižní Afrika bohužel nemá zachovanou původní kuchyni, a to ani náznakem, takže nejlepší jídlo, jaké jsme si za celou dobu dali, bylo v etiopské restauraci v Kapském městě. Rozhodně top kulinářský zážitek...



Ta rulička je taftová placka












Barevná muslimská čtvrť Bo-Kaap vypadá z celého Kapského města nejvíc jako africká... 







A abych nezapomněla, Kapský město má samozřejmě i krásný pláže! 



Má to jen jeden menší háček, a to je teplota... břehy tu omývají vody od Antarktidy, takže moře má tipuju tak 5 - 7°C, ale děti tam skákaly do vln i tak... podotýkám, že jsme byli v JAR v prosinci, kdy jsou teploty příjemné, maximum 30°C, pokud samozřejmě nejedete na sever do pouští. Je tu příjmně ale i v jejich zimě, kdy mají v červenci teploty kolem 20°C, ideální na cestování, jen to tu v tudobu tolik nekvete...
Pokud do JAR za koupáním, je třeba vyrazit na východní pobřeží, které omývá Indický oceán.



Plavek opravdu nebylo třeba, vlezla jsem do moře maximálně po kotníky a šlo tam vydržet tak 10 vteřin a pak to stejně dost bolelo, obdivuju každého ledoborce, co se tam ponořil celý!

Pokračování příště!



Kapská botanická

$
0
0

JAR
Díl II.

Botanická zahrada Kirstenbosch v Kapském městě je takový zážitek, že jí musím věnovat samostatný příspěvek. Byla založena v roce 1913, leží na úpatí Stolové hory a skýtá neskutečné výhledy. Místní jí hodně využívají i jako park a její louky jako piknikové místo. Trvalo mi 4 hodiny, než jsem jí celou prošla a dosyta se vynadívala těch dechbroucích panoramat.
U spousty rostlin jsem netušila jména, ale to vůbec nevadí, někdy prostě stačí se dívat... tak tady prosím něco i pro vaše oči...



















V roce 2015 byla Kirstenboschská botanická vyhlášená Botanickou zahradou roku.

Obutá-neobutá

$
0
0

Strašně ráda chodím bosa a úplně nejvíc v lese po mechu...
Mám ráda ten pocit, když cítím pevnou půdu pod nohama, rosu v trávě, jehličí v lese, chladné kameny v potoce nebo klidně vyhřátý asfalt na cestě... chodit bosa ale nejde pořád, moje nohy nejsou tak trénovaný, že bych zvládla bosky celý výlet, tak většinou občas, když je povrch příjemný boty sundavám... 

Chození bosa je ale dost náročné, člověk jde mnohem pomaleji a nemůže se moc koukat kolem sebe, protože musí pořád dávat pozor kam šlape. Vrazit si do nohy trn nebo klacek se mi už taky párkrát podařilo a není to nic příjemného.

Už na jaře jsem si říkala, že si musím vyrobit barefoot sandále, abych svoje nohy trénovala víc a víc, můj před pár lety na třikrát zlomený kotník by to jistě ocenil... ale nakonec na ně došlo až skoro na konci léta, co se dá dělat. Ale zase stihnu si je vzít s sebou na cesty, jsou super skladné a lehké...




Barefoot sandály zvané Huarache jsou vážně jednoduché na výrobu, zvládne to úplně každý a trvá to asi hodinku. Je to zábavné a ještě k tomu zdraví užitečné a mě to teda bavilo moc. Hned jak jsem je vyrobila, šla jsem je do lesa vyzkoušet a je to paráda, i když na mechu je to stejně nejlepší úplně naboso...







Vyrobit si tyhle sandále je fakt jednoduché a na internetu je návodů i videí spousta, ale přesto tady krátký návod, jak jsem je vyráběla já.


Jak si vyrobit Huarache barefoot sandále




Co budete potřebovat

obuvnickou plotnu - použila jsem tuto 3mm z Kutila
3 m paracord šňůry - také z Kutila
šídlo/výsečník/dírkovačka na pásky
papír
tužku
krejčovskou křídu
nůžky 
zapalovač


1/ obkreslete si svoje chodidla na papír, vyznačte si otvor mezi palcem a ukazováčkem a pak polohu kotníku dvěma na kotník kolmými čarami

2/ nákres chodidel zvětšte o 5 mm a v místech kotníku o 1 cm, propíchněte tužkou otvory (u palce a v ose kotníku), vystříhněte šablony z papíru

3/ šablony chodidel obtáhněte krejčovskou křídou na obuvnickou plotnu a vystříhněte tvar z plotny

4/ vyznačte přes otvory v šabloně umístění dírek na protažení šňůrky, šídlem či dírkovačkou udělejte dírky 



5/ 3 metrový provázek rozstříhněte na půl a konce opalte plamenem, aby se netřepily, protáhněte konec provázku otvorem u palce a zespodu podrážky udělejte uzel


6/ uvažte sandále podle návodu, já jsem použila tento (jen bez těch korálků), ale existuje spousta různých variant, jak Huarache uvázat, třeba tak nebo tak nebo jinak nebo úplně jinak... možností je fakt hodně, stačí udělat googly-googly

7/ hurá do přírody!









Nebe nad Lucernou

$
0
0


Ještě dneska a zítra od 12 do 20 hodin je možnost vyjet paternosterem na střechy Lucerny, velmi doporučuji! Více info zde.






Pan kavárník Kobza tu otevřel terasy, nebo paluby jak on říká, veřejnosti. Zatím je možné se sem podívat jen v tento týden otevřených dveří a stojí to za to...



Uvidíte Prahu z jiného úhlu. 

Střešní industriálno





Kopule v Lucerně ze střechy a z pasáže...







Díky Myyno a Olív za super společnost!

Voškliváci

$
0
0
Konečně jsem se vrhla na promazávání fotek a přitom jsem zjistila, že mám slušnou sbírku peruánských a bolivijských voškliváků. Takže první příspěvek je věnovaný jim, protože musím říct, že voškliváci nám dělali cestu značně veselejší.

Abyste rozuměli, voškliváci říkáme toulavým vořechům, kteří jsou tak voškliví až jsou hezcí a čím vošklivější, tím jsou hezký ještě víc! Mísí se tu obdiv k pestrosti, hravosti, chytrosti a občas taky lítost nad jejich smutným osudem... 
Vlastně se ale v průběhu celé cesty po Peru a Bolívii ukázalo, že většině z nich nejspíš vůbec nevadí, že jsou toulaví, někdy to i vypadalo, že jsou naprosto spokojení. Byli více než dobře živení a někteří dokonce měli oblečky. Všichni byli z rodu "pouliční směska", a to pořádně ošklivá, což je pro nás důvod se nad každým rozplývat!

Musím říct, že jsme za celou dobu nepotkali jedinýho voškliváka, kterej by byl tak vošklivej až by byl fakt ošklivej a to jsme jich za ten měsíc potkali opravdu hodně. No přesvědčte se samy...

Začalo to už v Limě na náměstí Plaza de Armas, do teď nevím, jestli ta ozbrojená jednotka hlídala ty psy nebo to bylo naopak (mimochodem Plaza de Armas se jmenuje úplně každé hlavní náměstí v Peru i Bolívii, takže ho stačí najít a jste v centru, ať jste v kterémkoliv městě a většinou se na něm taky prohání nejvíc psů) 
A pokračovalo to dál, kamkoliv jsme se vrhli, byli i oni

a v hojném počtu


Tihle s námi dokonce absolvovali půlku výletu, protože jsme je nahoře v horách podrbali za uchem...



Kdyby se ale udělala soutěž v počtu voškliváků na obyvatele, myslím, že by vyhrálo Cusco 



V Cuscu Tom dokonce přejmenoval místní Plaza de Armas na Psí náměstí :-D 



V Aguas Calientes 
Ranní vyhřívačka na Machu Picchu...

4 voškliváci na 4m2









Tomův salámovej oblíbenec z Cusca

Hafani se účastní běžného městského života... takhle tam prosím ležel po celou dobu toho hlučného průvodu...



Trojnožka z Cabanaconde byl hodně bázlivej, ale nechal se přemluvit na tuňákovou konzervu



Mít jen tři nohy a uvelebit se před jediným hostelem ve vesnici, je docela chytrý musím říct, well done, Trojnožko! (pak jsme zjistili, že jeho donátor je pán z obchůdku od vedle a Trojnožka není Trojnožka ale Rambo)





Tenhle krasavec běhal za mulama nahoru a dolu kaňonem Colca, nevím, kolikrát za den to převýšení 1300m dal, ale vypadal dost unaveně už v 6 ráno





A tohle je prosím šampión všech voškliváků, El Zákusek z městečka Puno na břehu jezera Titicaca, vypadá že mu v žilách koluje modrá krev rodu El Vošklivák

Kdyby to šlo, Tom by ho určitě ukradl a propašoval domů... mluví o něm doteď...






Někteří voškliváci dokonce měli oblečky, ale stejně se potulovali po ulicích a hrabali se v odpadcích...





Bolivijské pouštní město Uyuni bylo další adept na přejmenovaní na Psiuni
Vyrušeni od večeře



Bráchové, kteří dostali kosti od oběda celé naší výpravy i když se na to osatní teda moc netvářili 



Jediné zklamání bylo unesco město Arequipa, kde jsme za celý den nepotkali ani jednoho voškliváka. Přišlo nám to tak podezřelé, že jsme se pídili po příčině tak dlouho, až jsme zjistili, že na začátku roku proběhla ve městě velká psí genocida, protože se starosta města rozhodl, že už psy ve městě nechce, všechny je nechal pochytat a utratit. Tolik nás to otrávilo, že jsme na Arequipu  zanevřeli.


A tohle už je New York, naše poslední zastávka, tady žádného voškliváka nepotkáte, jen samé cool rasy, které se navíc jen tak po ulici nebo parku potulovat nesmí...
Nakonec jsme došli k závěru, že se peruánští psi vlastně nemají úplně špatně, mají úplnou svobodu, nějakou kost vždycky dostanou a občas je i někdo podrbe za uchem. Vypadalo to, že někteří mají i své pravidelné donátory, protože dost často leželi před stejnými dveřmi několik dní a odmítli i zbytky od našeho oběda.

Třeba tomuhle nebyla dost dobrá krůtí šunka, nechal jí ležet a šel se dál hrabat v odpadcích...


Kdybychom si někdy pořídili psa, tak rozhodně a jedině nějakýho pořádnýho voškliváka z útulku, ale po tomhle výletu je teda laťka hodně vysoko!

A nakonec jeden úplně jinej vošklivák, kterej taky rád drbání
A teď by mě zajímal váš favorit a jestli nejste psí, tak pro která zvířata máte slabost vy?

Kaktusová giveaway

$
0
0
Brože Petra Hůzy, který tvoří pod značkou Van de mi v Hradci Králové, mám ráda už strašně dlouho. Když na mě jednou na vandemím instagramu vyskočily jeho úžasné kaktusy, nevydržela jsem a napsala mu, jestli by nějaké nevytvořil přímo pro Zahradu na niti.


Chvíli to trvalo, protože je to samozřejmě ruční práce, ale tak nakonec vznikla tahle kolekce kaktusových broží...






Jsou vyrobené z porcelánu a každý je trochu jiný, tedy originální... a všechny jsou tak krásné, že si nejsem schopná vybrat, a tak jsem ráda, že je mám zatím v Zahradě všechny a můžu je vyzkoušet ;-) 

Jeden jsem si s sebou vzala i na cesty a náhodou mu našla v uličkách peruánského Cusca bráchu!

Pro ty, kteří mají radši střídmější barevnost a eleganci je tu dvoubarevná verze. Tyhle bílo-modré/zlaté/černé kaktusy skvěle vyniknou na tmavém kabátu!




Jsou opatřeny kvalitním brožovým špendlíkem vyrobeným v Japonsku.


Kaktusové brože jsou k dispozici u mě v Zahradě a nějaké už jsem i přidala na eshop.

Je to těžká otázka, ale mě by teď zajímalo které jsou vaši favoriti?
Napište mi do komentáře, který kaktus se vám líbí nejvíc a kam byste si ho nejspíš připnuli a příští neděli 22.10. vylosuji dva výherce/výherkyně, kteří obdrží kaktusáka dle svého výběru! 

A nezapomeňte uvést kontakt!


A/B/C/D/E

nebo snad některý z těch elegantních dvoubarevných?


Peru Lima Peru

$
0
0
Lima Peru Lima - to se mi ze zemí a hlavních měst Jižní Ameriky pamatovalo vždycky nejlíp, protože to k sobě prostě tak nějak ladí. Když jsem si to kdysi na zemáku vtloukala do hlavy, tak mě tehdy vůbec nenapadlo, že se tam jednou vypravím.

V Limě jsme strávili pár prvních dní z naší měsíční cesty, neplánovaně trochu déle, protože Tom si přivezl s sebou z Prahy angínu. Lima je moderní jihoamerická metropole poslední dobou vyhlášená svojí kuchyní v které kombinuje tradiční jihoamerické suroviny s celosvětovými trendy. Musím ale říct, že, nejspíš i kvůli tomu porovnání s tím co následovalo, mi k srdci nijak nepřirostla. Jako úvod do peruánské kultury ale dobrý. 

Dále nechám mluvit spíš fotky...



Plaza de Armas, i v Limě, stejně jako v každém jiném peruánském městě se hlavní náměstí jmenuje stejně a dost často i dost stejně vypadá...


Velká zásoba Inka koly, která má zářivě žlutou barvu a chutná jako red bull kříženej se žlutou zonkou (fuj)






Inská pyramida uprostřed metropole






Živej plot z tlustic, proč ne?

Naše limský Airbnb
(p
o celou naší cestu jsme si rezervovali ubytování pár dní dopředu, a to buď přes Airbnb nebo přes Booking, šest nocí jsme také strávili v nočních autobusech)





Pisco sauer je tradiční drink, který vám umíchají i v nejzapadlejší peruánské vesničce, vznikne šejkrováním pisca (pálenka z hroznů) limetkové šťávy a bílků

Tak tomuhle hitu se tohle léto nešlo vyhnout ani změnou polokoule...


Tahle kolonáda podél celého útesu ve čtvrti Miraflores má takovou devadesátkovou atmosféru

A Plaza del Amor má zase jednu z nejodpornějších soch, co jsem snad kdy viděla (inspirace nejspíš Gaudí v kombinaci se socialistickým sochařstvím :-D

Na konci srpna tu prý nejsou teploty kolem 15°C moc normální a my k tomu měli ještě takovej divnej smog, ale na chození po městě ok


Čtvrť Barranco mě oslovila z celé Limy asi nejvíc:



















V Limě jsme poprvé okusili ceviche, kousky syrové ryby naložené v citronové šťávě s kořením a koriandrem, asi moje nejoblíbenější jihoamericé jídlo, zdá se


Galerie moderního umění


Tak to byla Lima. Pokračování příště.

Secound Round

$
0
0
Díky Andree Šlechtové z týmu blogu Second Round za milý rozhovor a návštěvu u mě v Zahradě!

Celý rozhovor si můžete přečíst tady

Znáte blog Second Round
Zabývá se udržitelností a podporuje nejrůzenější tvůrce smýšlející a tvořící ve stejném duchu udržitelné filozofie. Mrkněte k nim, možná najdete nějakou inspiraci nebo se dozvíte něco nového!

Já si moc ráda přečetla rozhovor s Gábinou z Papidu, protože její věci prostě miluju...




Stmívá se

$
0
0
teď dříve a dříve, dny se zkracují a noci prodlužují, a tak jsem si řekla, že by ty dny chtěly trochu rozsvítit... pídila jsem se a narazila na krásná LED světýlka.
Nejdřív jsem jimi vyzdobila výlohu v Zahradě a pak jsem je vyzkoušela i doma. 

Tak tady je pár nápadů, kam se takové světelné řetězy nebo svítivé hvězdy a koule dají umístit...











Možností je skoro nekonečno a jdou s nima vyvádět i dost zábavný věci... stačí pár bláznivejch kamarádů a o zábavu je postaráno :-D 






Všechny světelné objekty jsou na tři tužkové baterie, takže se dají umístit úplně kamkoliv a krabičku jen schovat. Navíc je v zapínání i poloha časovače, takže stačí zapnout časování a světýlka se rozsvítí každy den ve stejný čas na 6 hodin.








Všechna tahle světýlka najdete u mě v Zahradě ve Školské nebo také v zahraďoniťovém eshopu v sekci světýlka. 

Přeji hladký přechod na zimní čas!

Za Pustinou

$
0
0
Podzimní varianta našeho holčičího čundru už s čundrem teda neměla pranic společného, protože hotel a auto... prostě když si naplánujete výlet do ponuré oblasti severouholené mostecké pánve a za nevlídného počasí k tomu, tak se ta depka prostě musí něčím trochu naředit... tak jsme jí naředily mosteckým socialistickým přepychem.


To je prosím on:


Ubytovaly jsme se v hotelu Cascade přímo v centru Mostu. Musím říct, že ještě před několika lety by mě tohle místo naprosto odpuzovalo a děsilo a nejspíš by mě fakt nenapadlo sem jet na víkend. Ale k našemu záměru ponurého víkendu na severu tahle betonová džungle měla geniálního genia loci... 




Oblastní dům kultury horníků a energetiků Repre je stejně starý jako já. Celý nový Most totiž vznikal v 70. a 80. letech po tom, co starý Most padl za oběť těžbě uhlí. Vzniklo tak úplně nové, brutalistně moderní socialistické město.




Celá stavba Repre je neuvěřitelný komplex. Působí na mě jako takové malé mostecké Barbican centrum v Londýně, hledala jsem, jestli už o něm náhodou nanatočil Adam s Jankem díl do Gebrian versus, ale zatím bohužel ne. Tak tady aspoň ten Barbican.






Škoda, že efekt odrazu ve vodní hladině je jaksi potlačen...


Nechybí tu řádné socialistické umění, třeba mozaika od Josefa Menše z roku 1975



Interiér se také nenechal socialisticky zahambit, ale kdo je autorem té úžasné mozaiky se mi zjistit nepodařilo



Hotelová sauna bohužel nefungovala, ale hotelová kavárna a bar(!) naštěstí ano...




Co Mostu zůstalo, je dominanta vrchu Hněvína s hradem, na který jsme se bohužel kvůli povětrnostním podmínkám orkánu radši nevydaly.




V novém Mostě je ale ten starý Most stále trochu přítomný a vytváří zvláštní kontrasty, třeba na 1. náměstí najdete Městské divadlo a původní morový sloup. Na fotce dole je zachyceno náměstě s morovým sloupem ve starém Mostě. 


Ten morový sloup stával tady..


Most si drží kolem 60 tisíc obyvatel, takže to asi byl pěkný kulový blesk, takové stěhování národů. Musel to být strašný pocit, když tolika lidem zničili jejich město a domov.



Zůstal Kostel Na Nebevzetí Panny Marie, který byl v roce 1975 přesunut po kolejích...







Na mostě v Mostě!


Druhá část našeho výletu na sever už se netýkala betonu, ale pustiny z Pustiny. To byl ten prapůvodní impuls sem vyrazit. 









Jsou to neuvěřitelné výhledy a ta perspektiva v 2D fotkách prostě moc nefunguje...







Zámek Jezeří, který si v Pustině zahrál pasťák, je v takovém stavu, že místní tísnivou atmosféru jen umocňuje. Část interiéru je přístupná a jsou zde normálně i prohlídky, bohužel jsme měly smůlu a zrovna se tu konal stašidlový den pro děti, takže tu byla fronta tak na hodinu...














Jdem na řízek a svíčkovou!



Nemáš jablko?


A aby té deprese nebylo málo, zastavily jsme se ještě cestou zpět v Terezíně. Tam se totiž také natáčela Pustina, konkrétně interiér pasťáku, který zvenku v seriálu vypadá jako ten zámek Jezeří... zvenku Jezeří, zevnitř Terezín.





Byl to další hodně silný zážitek 



Díky holky, bylo to depresivně krásný!
A jestli jste ještě neviděli osmidílný seriál od HBO - Pustina, doporučuji, je to seriál, kde i ponurá a tísnivá atmosféra severouhlené pánve působí svým způsobem krásně, hlavně díky kameře Štěpána Kučery. Až ho uvidíte, taky se tam budete chtít vypravit.




A nakonec jedno video pro naředění depky














Plantique

$
0
0
Byla jsem zvědavá, jestli v Peru objevím nějaké zajímavé obchůdky západního stylu. Lima je moderní metropole a je vyhlášená spíše bary a restauracemi, malých obchůdků s místními produkty jsem tu bohužel moc nenašla, až na jeden, ten ale stojí za to!

Jmenuje se Plantique a najdete ho přímo na hlavním náměstí v podle mě nejhezčí limské čtvrti Barranco, ve starém koloniálním domě.




Musím říct, že krásnější obchod jsem dlouho nepotkala ani v Evropě...





Koloniální styl v kombinaci se všemi těmi rostlinami vypadá krásně a ten prostor! Vyřezávané dveře, spousta přirozeného světla procházející zkrz osvětlovací střešní okno a dokonce malý dvoreček... takový malý ráj







Dokonce tu na dvorečku měli dvě peruánská Acapulca, pěkně ve výrazných barvách, jak se na Jižní Ameriku sluší a patří.


Tohle okno s instalací plážových klacíků bych chtěla domů

Macramé drhané závěsy jsou teď strašně trendy, evidentně celosvětově!





Bohužel jsem nemohla Plantique vykoupit, protože bych musela vše měsíc vláčet s sebou na cestách, tak jsem si koupila alespoň vonné františky z palo santo - posvátného dřeva a občas si je doma zapálím a čuchám tu nasládlou vůni dálek...




Věnec minimál

$
0
0
Adventní věnec je to první, co doma naznačuje příchod Vánoc. Dost často jsem na adventní věnec zapomněla a když ho konečně pořídila, zapalovala jsem třeba rovnou dvě až tři svíčky najdenou. Minulý rok jsem ale vymyslela dokonalé řešení a myslím, že už to u nás nebude nidky jinak...

Tak trochu netradiční adventní věnec ve stylu Zahrady na niti, tedy závěsný, ze čtyř aerárií na svíčku, která můžete pověsit nad stůl nebo třeba do okna a postupně zapalovat, stejně jako ten tradiční. 





Tentokrát se aerária na svíčku chystám pověsit na vínové mašle a milovanou vůni jehličí nahradím olejem do aromalampy...




Aerária na svíčku se dají navíc použít i jako svícny na stromeček, od kterých vám nechytne celý strom a když do nich vložíte cokoliv vánočního zahrají si na vánoční dekoraci vlastně kdekoliv... 
Moc se těším, až do nich po Vánocích dám jmelí, to vypadá nejkrásněji, ale úžasně vypadají i s větvičkami chvojí nebo třeba jen se šiškami...



 
Nejradši mám ale svůj adventní závěsný minimál věnec, nechápu, že jsem na tak jednoduchou věc nepřišla už dávno!





Tohle závěsné věncové řešení je také skvělé pro majitele nenechavých dětí, psů, pro ty, kdo mají strach z nechtěného ohníčku na stole nebo prostě pro milovníky jednoduchosti a minimalismu. 

Jen zdůrazňuji, že aerária jsou vyrobená z technického skla, které odolá žáru, rozhodně od plamene neprasknou, jen se rozpálí, takže je třeba je pověsit na nehořlavé materiály, zapomnňte na vlasce! 

Aerária na svíčku ve dvou velikostech malé a velké jsou v prodeji v Zahradě na niti nebo je najdete i na eshopu.


Jaký adventní věnec plánujete pro letošní rok vy?





Marimo Friday

$
0
0
Nejsem moc příznivcem slevových akcí a na celosvětovou akci Black Friday jsem zanevřela po tom, co si Tom jednou koupil péřovku za několik tisíc na tenhle černej pátek a peníze zmizeli nejspíš do černé díry, protože nikdy nic nepřišlo...

Na věci ze Zahrady na niti také moc často slevy nedávám, prakticky jen když mají nějakou menší vadu, je to hlavně proto, že je to všechno ruční práce z 95% česká, takže dávat slevy, když máte nastavenou cenu tak akorát prostě nejde. To si mohou dovolit asi spíš obchodníci, kteří zboží přeprodávají a nevidí za ním tu spoustu práce.




Letos ale asi udělám výjimku, protože mi zrovna včera dorazila zásilka s japonskými řasokoulemi, kterými jsem se rozhodla před Vánoci dostatečně zásobit, ale jaksi jsem teda neodhadla to množství...
A tak už druhý den přepírám ty zelený potvůrky a říkám si, co já budu dělat s takovou hromadou řasokoulí?



Zítra, na Black Friday je tedy u mě v Zahradě ve Školské Marimo Friday a na všechny řasokoule velikosti L dostanete 50% slevu! Akce platí pouze pro kamenný obchod!



Řasokoule balím do ekologického celofánového sáčku v kterém vydrží i několik dní bez vody a součástí balení je samozřejmě návod na pěstování. Pokud je chcete jako vánoční dárek, stačí je do Vánoc dát do sklenice, umístit někam na světlo a občas vyměnit vodu...




Pokud budete mít cestu, stavte se po nějakého Jezerního skřítka aka Marimo aka řasokouli zelenou! A pokud nevíte o čem to tu vlastně celu dobu mluvím přečtěte si můj článek o téhle nejroztomilejší vodní rostlině!



A pozor, ať se nenachytáte na nějaké Black Friday černé díry!


Steh-by-steh

$
0
0



Už je to nějakej pátek, co jsem absolvovala Revampí vyšívácí kurz Evy Adamcové pro začátečníky a pak taky ještě dvakrát pro pokročilé a po čtvrtstoletí se tak vrátila k výšivce, do které mě kdysi, stejně jako Evu, uvedla moje babička. A teď se mi konečně dostala do ruky dlouho očekávaná vyšívací knížka Steh-by-steh o moderní výšivce, kterou Eva právě dokončila a na vlastní náklad s pomocí kampaně na Hithitu vydala. 

Pojďte do knížky nahlédnout, protože já jsem z ní opravdu unešená a musím říct, že se to dlouhé čekání opravdu vyplatilo! 


Knížka vychází z kurzů moderní výšivky pro začátečníky, které Eva pořádá už víc jak pět let. Byla jsem strašně zvědavá, jak bude knížka vlastně pojatá, občas jsem na Evě trochu dyndala podrobnosti, protože jsem byla prostě strašně nedočkavá, a když mi Eva sem tam poslala nějaký ten náhled tak moje srdce zaplesalo, protože bylo jasné, že Steh-by-steh rozhodně nebude obyčejná knížka s návodama na vyšívání. A to se potvrdilo i teď, když v ní listuju. Touhle knížkou se totiž na Eviny kurzy skoro přenesete, fakt! - na bavlnku na bubínek na kocouří perlovku!





Nečekejte ale, že vám Eva naservíruje vzory s návody jak si je vyšít a pak potkáte na ulici holky se stejnými výšivkami na triku... Eva vás totiž steh by steh naučí nejen základní stehy, ale také jak pracovat s inspirací na vyšívání a jak postupovat od nápadu k realizaci svého vlastního projektu, přesně tak, jak to dělá i na svých kurzech.






V knížce najdete kromě různých stehů také různé přenosové techniky, dozvíte se, na jaké materiály vyšívat a Eva vás i zasvětí do svých tipů a triků na jaké oblečení vyšívat a jak si vytvořit originální kousky, které budou dědit ještě vaše vnučky.









Ze zákulisí vím, že "napsat" takovou knížku není sranda a že to stojí pekelné úsilí, zvlášť když musíte dohlížet a organizovat další lidi, které na knize spolupracují a do toho ještě normálně pracovat a vydělávat si na živobití... ale musím, říct, že to čekání stálo za to, protože tohle Evino dílo ještě nakonec o dost překonalo moje očekávání. A nepíšu to proto, že Eva je moje kamarádka i když samozřejmě jistý střet zájmů se nabízí, píšu to proto, že si myslím, že Eva má talent nejen vyšívat, ale hlavně předávat svůj pohled na moderní výšivku dál. 
Tahle knížka je must have pro všechny, kteří občas rádi trochu zpomalí, vezmou jehlu do ruky a udělají něco co dává smysl a je krásné. 

Eva a její Steh-by-steh

Pokud byste si chtěli nechat od Evy předat trochu toho vyšívacího umu, dostala jsem pro vás jednu knížku do giveaway!

Pro účast stačí, když mi napíšete do komentářů, jaký je váš vztah k vyšívání, jestli jste někdy něco vyšili nebo byste to třeba rádi zkusili... a nezapomeňte na sebe uvést nějaký kontakt!

Příští neděli vylosuji jednoho šťastlivce, který dostane Steh-by-steh i s věnováním od Evy. Tfuj, tfuj, tfuj!



Steh-by-steh si můžete také u Evy objednat na eva@loverevamp.com, do Vánoc stojí knížka 395 Kč.

Vyšívání zdar! 




Kočičí ocásek

$
0
0
Je to skoro rok, co jsme odjeli do Afriky a já mám pořád spoustu nedokončených článků, snad se k ním ještě někdy vrátím, dneska bych vám ale chtěla ukázat zázračnou africkou rostlinu, na kterou jsem narazila v botanické zahradě Kapského města.




Jmenuje se Bulbine frutescens, česky jagavka nebo se jí také familiérně přezdívá kočičí ocásek. Je to sukulent s úzkými listy plnými gelovité šťávy konzistence medu a používá se jako léčivá rostlina prakticky v celé Africe, původem je ale právě z Jižní Afriky. Něco jako tolik známá a propagovaná aloe.

Bulbine je rostlina domácí lékař, gelovitá hmota uvnitř tenkých listů se používá k léčbě popálenin, odřenin, na afty a opary a při nachlazení na čaj. Má totiž antisepické účinky a ničí bakterie rodu Staphylococcus, Pseudomonas nebo Ascherrichia.

Protože je to rostlina sukulentní a subtropická, pěstuje se u nás jako pokojovka a na péči je opravdu nenáročná. Jak platí pro všechny sukulenty, méně vody je více a více slunce je lépe.

Přes léto má ráda sluníčko a normální zálivku, přes zimu je radno téměř nezalévat a poskytnout co nejsvětlejší místo. Když splníte tyto jednoduché podmínky odvděčí se vám šťavnatými listy a krásnými žluto oranžovými hroznovitými květy.




Pro tuhle její nenáročnost a léčivé účinky jsem si jí nejdřív pořídila domů, protože jsem zjistila, že můj pan kaktusář je její velký fanda a pak jsem se rozhodla, že když je tak nenáročná, zkusím z ní taky udělat kokedamu, takový kokedamový domácí lékař...




V květináči tahle rostlina vypadá úplně obyčejně, ale je to jeden z těch druhů, který když použiji do kokedamy, dostane hned šmrnc... 
Bulbine už mě několikrát zachránila od oparu, za což jsem jí neskonale vděčná, stačí potřít v počátku a nerozjede se to, aspoň u mě teda...


A co vy? pěstujete si doma nějakého zeleného domácího lékárníka? Jestli máte nějaký tip, budu moc ráda, když se podělíte!







El Zákusek

$
0
0
O naší lásce k peruánskejm vošklivákům jsem se už přiznala tady a když jsem přemýšlela, co letos Tomovi k Vánocům, bylo jasný, že to bude vošklivák na triko a to ten jeho nejoblíbenější - El Zákusek. Tomáš má prostě slabost pro vořechy, ideálně co nejvošklivější a se zákusem... 

Ručně vyráběné vánoční dárky jsou podle mě to nej, co může člověk někomu věnovat. Něco co vychází z něj, originál s kterým si dáte práci a strávíte s ním x hodin... v mém případě cca 16. Nějaké vánoční dárky už jsem vyšívala a vždycky měly úspěch, takže je to sázka na jistotu. 


To je on, El Zákusek, kterýho jsme potkali v městečku Puno na břehu jezera Titikaka. Hlídal si svoje dveře, z kterých nejspíš dostává něco do mističky a tvářil se velmi důstojně, skoro jako kdyby hlídal nějakej palác.

Nejdřív jsem přemýšlela, jak Zákuska na triko stylizovat, ale nakonec jsem si řekla, že už přece nejsem začátečník a tak ho prostě zkusím namalovat jehlou tak, jak to dělá portrétní mazlíčková guru Emillie Ferris


Tady trocha z procesu, musela jsem si z niťárny v Třebový objednat všechny béžový perlovky, co měli, pak špekulovala, jak je vlastně použít a pak se do toho teda pustila...


Začala jsem fakt brzo, abych to do Vánoc vůbec stihla, ale tak dlouho jsem nevyšívala, že jsem byla úplně pohlcená a Zákuska jsem nakonec vyšila za 4 večery... prostě se zakous a nepustil.





No a protože jsem ho vyšila tak brzo a místo romantického víkendu na oslavu našeho výročí jela s holkama do Mostu, nakonec jsem Tomovi triko dala hned. Od tý doby ho snad nesundal a tvrdí, že ho musí venčit!



Jak od Emillie Ferris to sice není, ale na první pokus jsem spokojená. 

Všechno co jsem se zatím o výšivce dozvěděla a naučila, když nepočítám svoje začátky s babičkou když mi bylo 6, bylo na kurzech moderní výšivky u Evy, která právě vydala knížku Steh-by-steh o moderní výšivce pro začátečníky. Pokud vás výšivka zajímá a chcete to taky zkusit, tak tuhle knihu doporučuju, dozvíte se tam vše co potřebujete, skoro jako kdybyste byli u Evy na kurzu.



Něco víc o knížce Steh-by-steh v mojí recenzi TADY, kde také probíhá až do neděle GIVEAWAY knížky i s Eviným věnováním!



Kokedama s vánoční hvězdou?

$
0
0
Tento týden jsem dostala několik dotazů, jestli budu také vyrábět kokedamy z vánoční hvězdy.


Nebudu a hned Vám řeknu proč...



Christmas Poinsettia by Marsha Woods

Kokedama z vánoční hvězdy může být sice krásná, ale všichni moc dobře víme, co se stane s 80% vánočních hvězd. Párkrát se mi podařilo je udržet i déle než do ledna, ale většinou ne.

Mám pár zásad, které se snažím ve své práci dodržovat a jedna z nejdůležitějších je, že chci, aby moje kokedamy nějakou dobu vydržely, ideálně několik let. Za prvé je jejich výroba docela náročná, za druhé na ně spotřebuji dost ne úplně levného materiálu a díky těmto dvěma faktům pak taková kokedama nestojí pár korun... a kdo by chtěl poměrně drahou rostlinu, která mu vydrží pár měsíců, možná ani to ne? Já ne a nechci do této situace uvádět ani moje zákazníky.






Pokud si chcete koupit vánoční kokedamu, investujte do vánočního kaktusu, který vám vydrží léta a každý rok v zimě vám krásně vykvete.

Co se týká kokedam pro Ježíška, budu se svým týmem vyrábět až do poslední chvíle, tzn. do 23.12. aby bylo co nejdéle z čeho vybírat. Žádné objednávky a rezervace nepřijímám. Na eshop se mi občas podaří nějakou kokedamu ještě dát, ale odbavování eshopových objednávek a balení je poměrně časově náročné a já pak nemám čas vyrábět. S příchodem mrazů pak přestanu rostliny poštou posílat úplně. To že kokedamy nejsou v eshopu ale neznamená, že nejsou v Zahradě!


Ve Školské jsem každý den až do Vánoc:


pondělí - pátek 11 - 19 hodin

sobota - neděle 13 - 18 hodin


Takže se klidně zastavte si vybrat, zatím je z čeho a doufám, že bude co nejdéle!






Makramé

$
0
0
Makramé, to jsou textilní drhané doplňky, poměrně stará záležitost, která se ve vlnách vrací. 

Když jsem pátrala, odkud vlastně tohle záhadné slovo makramé a umění s ním spojené pochází, dočetla jsem se, že se nejspíše odvodilo od arabského slova migramah, které znamená třásně. Makramé totiž vzniklo už někdy ve 13. století pod rukama arabských tkalců, kteří splétali konce látek a koberců do nejrůznějších ornamentů a vznikal tak ozdobný lem s třásněmi na koncích. Přeš Maury se makrané dostalo do Španělska a z něj se pak rozšířilo po celé Evropě.

Docela mě překvapilo, že nejpopulárnější bylo makramé ve viktoriánské době, kdy se uplatňovalo jak na oblečení, tak v domácnostech když zdobilo ubrusy, přehozy či závěsy. Postupně se obliba makramé techniky vytrácela, aby se s velkou pompou vrátila v 70. letech minulého století hlavně v podobě makramé šperků v kombinaci s korálky nebo různými dekoracemi do bytu. My měli vždycky doma drhaný závěs na kytky ze sisalu s proutěným košíkem a popínavkami, který na začátku 80. let udrhal můj táta, pak po kom tu zálibu v závěsných rostlinách asi mám...

No a vypadá to, že tu máme další makramé vlnu! Tentokrát ve spojení s velmi populárním boho stylem, protože do něj makramé prostě dokonale zapadá. Hippie sysal je ale tatam a makramé doplňky vznikají hlavně z uhlazenějších materiálů jako je bavlněná stáčená šňůrka jednoduchých barev. 



Když se řekne makramé vybavím si hlavně závěsné dekorace na rostliny. Kdysi jsem se o jejich výrobu také pokoušela, ale nikdy se mi moje výtvory nelíbily natolik, abych je nabídla ostatním. V konceptu Zahrady na niti mi ale moc chyběly a když jsem objevila makramé závěsy od Moniky a Mariky, které tvoří pod značkou Visim neváhala jsem a oslovila přímo je. Holky mají totiž pro tyhle provazové záležitosti cit a hýří nápadama. Posuďte samy... 







Závěsy od Visim jsou úžasné v tom, že jsou jednoduché, propracované a hlavně se do nich dá umístit prakticky jakákoliv nádoba, od květináčů různých průměrů po vázy nejrůznějších tvarů a velikostí. Samotnou mě překvapilo, jak dobře v nich všechno vypadá a jak jsou opravdu univerzální.



Vybrala jsem pro Zahradu na niti tři kolekce makramé závěsů na květiny. 
Kolekce Simple je tvořena dvěma druhy závěsů ze smetanových bavlněných provázů s propracovanými detaily.




Kolekce Bras obsahuje tři druhy makramé závěsů, které jsou doplněný o mosazné trubičky, které se dají různě posouvat.






























V třetí kolekci Copper negro je černý bavlněný provaz doplněn měděnými trubičkami, které se opět dají různě posouvat(v eshopu se objeví co nevidět).



Můj favorit je tenhle závěs, kterému říkám pracovně alpaka a jaký je ten váš?

Ještě jednou losování

$
0
0
Ještě jednou moc děkuji všem, kteří se zúčastnily giveaway o Steh-by-steh! Bylo vás přesně 100, tolik příspěvků pod článkem jsem nikdy neměla :-D

Moc mě bavilo číst si vaše vyšívací zkušenosti a překvapilo mě, kolik z nás má výšivku tak nějak v genech a kolik umí křížkový steh, protože já třeba ve škole křížkování nějakým záhadným způsobem unikla... asi si taky budu muset dát nějaký obrázek křížkem na kanavu!


Sice jsem vylosovala výherkyni knížky Steh-by-steh už před týdnem, ale bohužel do této doby se mi neozvala a nezareagovala na žádný z mých e-mailů, a tak proběhlo ještě jedno losování a tentokrát jsem z osudí vytáhla e-mail Zdeny Běhounkové, gratuluju a posílám zprávu! Snad už tentokrát knížka skončí tam kde má!



Kdo byste si chtěl knížku pořídit, mám od Evy pořádnou zásobu v Zahradě na niti ve Školské 7 na Praze 1, stačí se dostavit. Pokud nemáte cestu do Prahy napište Evě na eva@loverevamp.com, ona vám ji ráda pošle, aby vám stihla přijít do Vánoc je třeba udělat objednávku do čtvrtka!

Krásný adventní čas se spoustou času na vyšívání nám všem!

Viewing all 308 articles
Browse latest View live