Pokojovky ve Vnitroblocku

May 11, 2017, 2:34 pm

Ráda bych vás pozvala na nedělní akci Pokojovky do holešovického industriálního Vnitroblocku.

"Pokojovky jsou prodejní festival věnovaný rostlinkám domácím. Jsou oázou pro všechny florofily, kteří si u nás můžou sehnat nové kámoše do květináče, květináče samotné, misky, vázy, kosmetiku, knížky a znalosti díky zeleným workshopům." píšou pořadatelky Zuzka a Rozi

Více o tom, kdo se bude účastnit a co se bude během dne dít najdete zde nebo se nechte překvapit a doražte tuto neděli do Vnitroblocku, budu tam se zahradou na niti celý den!

↧

Zahradoniťový adventní věnec

November 11, 2016, 11:02 pm

≫ Next: Pokojovky ve Vnitroblocku

≪ Previous: Pokojovky ve Vnitroblocku

Do první adventní neděle zbývá 14 dní, a tak je moje okénko v soutěžním předadventním TAMARKI kalendáři věnováno jedné zcela adventní záležitosti a tou je adventní věnec.

Tak trochu netradiční adventní věnec ve stylu Zahrady na niti... tedy 4 aerária na svíčku, která můžete pověsit nad stůl nebo třeba do okna a postupně zapalovat, stejně jako ten tradiční.

Aerária na svíčku se samozřejmě dají využít i jinak. Můžete je osázet sukulenty, umístit do nich různé nerosty, můšličky, suché či živé květy... fantazii se meze nekladou. Můžou dobře posloužit i samostatně jako milé dárky do temných zimních nocí.

Vzhledem k tomu, jak je pro mě doba Vánoc hektická, nechám už tahle aerária u nás doma nad stolem pověšená a připravená v pohotovosti, bude to zřejmě poprvé, kdy budu mít adventní věnec připravený včas :-)

Pokud chcete o aeráriový věnec soutěžit:

-> napište mi do komentářů pod článek nebo pod FB příspěvek jestli dodržujete tradici adventního věnce či jaké adventní věnce máte nejradši (případně na sebe nechte kontakt)
-> lajkujte FB stránky mojí Zahrady na niti (pokud máte FB)
-> držte si palce!

Příští pátek vylosuji jednoho výherce, který ode mě dostane 4 aerária s provázky a vínovými svíčkami, aby mu vše stihlo přijít do první adventní neděle.

Krásnou sobotu vám přeji!

↧

Pokojovky ve Vnitroblocku

May 11, 2017, 2:34 pm

≫ Next: Víkend otevřených zahrad

≪ Previous: Zahradoniťový adventní věnec

Druhou květnovou neděli jsme se s několika dalšími prodejci sešli v holešovickém Vnitrobloku a zpříjemnili tak víkend snad nejen sobě festivalem Pokojovky.

Tady tedy pár fotek z této milé akce:

Tyhle miloušové od Rostlinářství mi učarovali, ale než jsem se stihla rozkoukat byli všichni fuč...

Plevelné kytky... když nemáte čas naškubat si svůj vlastní guerilla pugét...

Ať žije beton! Lulo Face

Tyhle krásné a originální Bottles náhrdelníky od Nikoly Finkeové jsou k dostání i u mě v Zahradě na niti

Dají se naplnit čímkoliv a vypadá to parádně

Tyhle krásný pryskyřníky od žižkovského květinářství Green Decor jsem koupila mámě ke dni matek, neodolala jsem a sobě si také pár koupila (skamarádila jsem je s řasokoulí v erlence) a mám je ve váze ještě dneska, vydrželi víc jak 10 dní!

Holky z Kašmidaš a HNST.LY

Nautilusky

Nejroztomilejší návštěvníci!

Součástí byl i "zelený swap"řízků rostlin

Díky všem zúčastněným za milou atmosféru, bylo to moc fajné!Tak snad bude nějaký další ročník!

↧

Víkend otevřených zahrad

June 4, 2017, 4:05 am

≫ Next: Opero

≪ Previous: Pokojovky ve Vnitroblocku

Příští víkend je jako každý rok touhle dobou zasvědcený otevřeným zahradám. Svoje brány otevřou zahrady, zahrádky i parky, které běžně otevřené nejsou a ty co otevřené jsou budou mít vstup zdarma.
Přehled otevřených zahrad najdete na mapě nebo podle kraje a jednoduše si tam můžete vyhledat, kterou máte nejblíž nebo která vás nejvíce zaujme.

Mě v mém dosahu kolem Prahy letos zaujali:

Ukázková přírodní zahrada Inspirace a ukázkový permakulturní projekt založený na historickém statku v Ouběnicích z roku 1796, kde budou o víkendu probíhat i komentované prohlídky a ochutnávky.

Květinová farma Loukykvět v Mšenských Žehrovicích, která se snaží vrátit do květinářství sezónost, vůni a udržitelnost, jejich kytyce vznikají od semínka. O víkendu se jejich brány otevřou a nabízí také komentované prohlídky.

Zahrada v Chaloupkach má genius loci historické zemědělské usedlosti a říčních lázní. Na neděli je naplánován výlet do této zahrady z Lysé nad Labem, jehož součástí je i komentovaná prohlídka a rebarborový koláč!

Obytná ulice Chomutovská na Praze 6 je ukázkou toho, jak to může vypadat, když se vzdáte chodníků ve prospěch rostlin. Pozor, program se zahradní architektkou Lucií Vogelovou bude pouze v sobotu!

Protože je to již několikátý ročník, mnohé zahrady otevírají své brány pravidelně, takže se můžete mrknout i na předchozí moje tipy zdeči zde.

Nezbývá než doufat, že nezklame počasí!

↧

Opero

June 5, 2017, 11:02 pm

≫ Next: Předprázdninová štafeta

≪ Previous: Víkend otevřených zahrad

Jarní Lemarket se letos uskutečnil na dvou místech, nejen v galerii Mánes, kterou všichni dobře známe, ale i v prostorách Štenclova paláce hned vedle kostela svatého Salvátora u Staroměstského náměstí. Tyhle dvě místa spojil nejen Lemarket, ale spojuje je i architekt Otakar Novotný, který tyto dvě budovy navrhl.

Strašně ráda objevuju nová místa, která mají genia loci a to Štenclův palác rozhodně má, navíc je to prostor částečně industriální a to mě tedy samozřejmě dostává nejvíc...

Už na první pohled z ulice zaujme fasáda z režných červených neomítnutých cihel, která je inspirovaná nizozemskou architekturou a kontrastuje s přezdobenými fasádami okolních budov. Celý komplex postavený roku 1909 - 11 je pojat ve stylu geometrické secese a spojuje v sobě dvě funkce - obytnou a průmyslovou. Původně tu byly jak byty pro rodinu podnikatele Štencla, tak fotoateliér a v zadní části hala grafického závodu s nádhernou prosklenou stěnou do venkovního atria.

Zbožňuju porovnávací fotky kdysi vs. dnes, vzbuzuje to ve mně nostalgické pocity a tady se mi podařilo dohledat:

původní grafický závod pana Štencla (cca 1915)

současný coworkingový prostor Opero

Celý komplex Štenclova paláce je úžasně zachovalý, velmi precizně a stylově zrekonstuovaný a v současné době se tu nachází coworkingové centrum Opero. Je možné si zde pronajmout nejen pracovní stůl, ale i celý prostor ke konání různých akcí, třeba jako byl Lemarket. No, tak tady by se to teda pracovalo...

Letos jsem se Lemarketu nezúčastnila jako prodejce, ale pouze jsem byla oslovena Elenou, jestli bych neudělala do haly Opera nějakou květinovou výzdobu... do takových prostor je to pro mě pocta, takže jsem velmi ráda souhlasila a zavěsila několik kokedam do okna...

musím tedy přiznat, že industriální prostory mají i svoje nevýhody, na tak vysokém žebříku jsem snad nikdy nestála a po zádech mi teda tekl pot, když jsem v jedné ruce s kokedamou, v druhé se špulkou provázku a s nůžkami v zubech balancovala 3 metry nad zemí, ale podařilo se

Pokud budete mít někdy možnost Štenclův palác při nějaké příležitosti navštívit, určitě neváhejte, nebudete zklamaní!

Foto: Lemarket, Zahrada na niti, Bára Per

↧

Předprázdninová štafeta

June 7, 2017, 1:25 am

≫ Next: Za dokumentem do Továrny

≪ Previous: Opero

Slíbila jsem před prázdninama uspořádat ještě jednu Rostlinnou štafetu, než se všichni roprchneme na chaty a chalupy a k moři, vstříci letním dobrodružstvím...

Napište si tedy do diáře, že v úterý 27. června od 17 do cca 21 hodin je potřeba se zastavit ve Školské na v pořadí jíž třetí kolo rostlinného večírku, kde si opět vyměníme svoje nechtěné výpěstky za nechtěné výpěstky někoho jiného. FB událost zde!

Účast není podmíněná přinesením rostlin, jedinou podmínkou je, že si každý účastník musí MINIMÁLNĚ JEDNU ROSTLINU ODNÉST!!! Pokud si k rostlinkám připravíte i cedulky s příběhem (od koho rostlina je, jakk se k vám dostala, nebo proč jí posíláte dál) budu moc ráda, protože příběh dělá hodně a k rostlině pak má nový majitel hned jiný vztah, když o ní něco ví ;-)

Máte doma rostliny, řízky, semínka, které nechcete, nevejdou se vám domů, je vám líto rostliny vyhazovat nebo máte prostě moc stejných druhů a chtěli byste nějaké jiné? Nejste zatím moc velký pěstitel, ale rádi byste si domů pořídili květiny s příběhem?

Tak to potřebujete přijít na Rostlinnou štafetu!

Nevím, jestli se mi podaří tradičně sehnat i nějaké ty štafetové královny pilei peperomioides, ale už mám přislíbeno pár kousků od kamarádek, kterým se už nekontrolovaně množí, takže doufám, že i královna bude! (Pokud neznáte pileu, tak šup sem)

Budu se na vás těšit já, spousta nechtěných kytek a opět malé letní osvěžení, aby se nám dobře povídalo nejen o kytkách! Jo a pozvěte svoje kytkuchtivé kamarády, ať se sejde co nejvíce rostlin do štafety!

ps. pro ty z vás, kteří jste ještě na žádné štafetě v Zahradě nebyli, mrkněte na fotoreporty z předchozích Štafet zde nebo zde ;-)

↧

Za dokumentem do Továrny

June 7, 2017, 4:34 am

≫ Next: Chemie vs. příroda

≪ Previous: Předprázdninová štafeta

Letos se koná 11. ročník udílení Ceny Pavla Kouteckého, upřímně, do včerejška jsem netušila, že taková cena vůbec existuje, kdo je Pavel Koutecký, ani za co se jeho cena udílí... trochu se stydím, no...

Pavla Kouteckého ale všichni myslím známe přes jeho dokument Občan Havel, který trhl rekord jako nejnavštěvovanější dokument v českých kinech. V dubnu 2006 bohužel Pavel Koutecký tragicky zahynul pádem z lešení jedné výškové budovy na Pankráci, kde připravoval dokument o lezcích na mrakodrapy.

Od té doby se uděluje dokumentaristům Cena Pavla Kouteckého, která letos získává nový vzhled. Už to nebude jen jeden slavnostní večer v divadle Archa, ale vznikl pětidenní festival dokumentárního filmu, který se liší tím, že nabízí reprezentativní výběr toho nejlepšího z aktuálního dění na české i zahraniční dokumentární scéně. Nemusíte si z desítek filmů vybírat na jaký dokument vyrazit a jestli bude dobrý, protože vše, co se promítá je top a není toho moc...

Cena Pavla Kouteckého z jeho fragmentů zalitých do průhledné pryskyřice

Abych doplnila, o festivalu vím díky tomu, že pro jeho proměnu byla oslovena Nutprodukce, a jeho produkce se ujala Pavla Kubečková Janoušková, která mu se svým týmem dala úplně nový vzhled a energii.

Festival se koná 6. - 10. června v krásných industriálních prostorách holešovické Továrny, která má genia loci a její prostor je částečně pojatý i jako výstavní galerie, kde můžete najít fragmenty Pavla Kouteckého, které se váží k jeho osobě. A vyvrcholí v sobotu večer udílením cen.

Jeden z fagmentů k vidění je obří tatranka, která je pro Kouteckého příznačná a jež nosil v batohu měsíce pro případ hladovění při natáčení (na sobotním závěrečném večeru udílení cen ji budete moci i ochutnat!)

večery uvádí dokumentarista Bohdan Bláhovec

Měla jsem včera na zahajovacím večeru možnost shlédnout dokument Jany Počtové Fragmenty P.K. o této výrazné postavě českého dokumentu a musím doporučit. Koutecký byl opravdu pozoruhodná osoba, génius a umělec.

Takže pokud máte nějaký večer volno, vyražte do Továrny, vstupné na všechny akce je zdarma! Program tady.

ps. dnes promítaný dokument Weinero kandidátovi na newyorského starostu jsem už viděla a doporučuju!

↧

Chemie vs. příroda

June 13, 2017, 7:45 am

≫ Next: Vlasy, šampóny, ofiny

≪ Previous: Za dokumentem do Továrny

Mám ráda multifunkční věci. Věci které se dají použít v různých situacích, k různým účelům a úplně nejradši věcem nové funkce vymýšlím. V Budapešti jsem v antiku objevila starou zaprášenou chemickou baňku a hned mě napadlo, že by to bylo krásný miniakvárko na řasokouli (nechápu proč mě to ani jednou nenapadlo za ty tři semestry strávených v univerzitních laboratořích).

Poklad!

Baňku jsem samozřejmě koupila a po příjezdu domů jsem zjistila, že taková nádobička má vlastně mnohem víc využití, než by si člověk dokázal představit...

Kromě miniakvárka na řasokouli taky jako terárko na mech...

nebo jako váza na květiny

či konvička na zalévání

No prostě mě tohle chemické nádobíčko úplně dostalo tak, že jsem objednala různé velikosti Erlenmeyerových baněk, jak se jim správně říká, i pro Zahradu na niti, abych mohla ve svých pokusech pokračovat...

Pokud jste se taky zamilovali, tak jsem je přidala i do eshopu ve třech velikostech: 500ml, 1000ml a 2000ml. Různě osázené a naplněné je samozřejmě najdete v Zahradě na niti.

Erlenky jsou vyrobeny z borosilikátového skla, a tak jsou velmi odolné k teplotě, takže do nich s klidem můžete nalít i vařící čaj, kdybyste jim chtěli dát funkci třeba i v kuchyni...

A co se týká té multifunkčnosti, nejvíc pyšná jsem na náš louskáček na ořechy, který to jednoznačně dotáhnul nejdrál. Kromě louskání ořechů slouží celé léto jako držák na mojí mexickou houpací síť v balkónových dveřích.

Tím je multifunkčnosti učiněno za dost a jeho vlastnictví ospravedlněno.

A co vy a multifunkčnost, máte nějaký tip či vlastní výmysl? Pochlubte se a inspirujte!

↧

Vlasy, šampóny, ofiny

June 15, 2017, 5:19 am

≫ Next: Pitný režim

≪ Previous: Chemie vs. příroda

Už tomu bude skoro rok, co jsem publikovala článek o tuhém šamponu Elixír silného vlasu, tak bych pro roce chtěla udělat takový malý update co moje vlasy a přírodní šampóny.

Na podzim se pro moje vlasy udála jedna velká revoluce, a to když mi Martina St. Teritory ostříhala ofinu, ke které jsem se dlouho odhodlávala. Měla jsem jí naposledy s mikádem asi ve třetí třídě a od té doby jsem vlastně žádný střih který by bylo potřeba každých pár týdnů nějak upravovat neměla. Když jsem ale přišla k Martině do salónu, ve kterém má člověk pocit, že je někde uprostřed newyorského Harlemu a Martina mi řekla že to je super nápad a že budu vypadat jako Bardotka, tak jsem usoudila, že změna je život a ofina byla na světě. Přiznávám, že když jsem se poprvé na sebe koukla do zrcadla, tak jsem se málem nepoznala a Tom mi pak dva dny vykal... teď už bych ale svojí ofinu za nic nevyměnila, úplně mi přirostla k čelu.

Jak jsem navíc postupně zjistila, ofina je taky výborná kamufláž, protože může trochu prodloužit mycí interval, stačí prostě v umyvadle umýt ofinu, hodit drdol a je vystaráno. Ale dost o ofinách a zpátky k šampónům!

Za ten rok jsem vyzkoušela spoustu různých přírodních tuhých šampónů a ani jednou jsem si neumyla vlasy žádnou chemkou.

Elixír používám stále, ale mám v koupelně už takovou malou sbírku, takže střídám šampóny podle nálady a musím říct, že jsem se nesetkala s žádným špatným tuhým šampónem, teda až na šampuk od Lushe, který jsem dostala, ale po přečtení složení ho používám jako mýdlo na ruce, je to superpěnivá chemka plná SLS, která klame tím, že je fresh handmade a je drahá, s přírodní kosmetikou ale nemá nic společného.

Moje momentální sbírka šampónů vypadá takto

Jakým šampónem si zrovna vlasy umeju vybírám podle aktuální nálady a šampóny různě střídám. Postup je stále stejný, vlasy nejdříve rozčešu, pak je v předklonu nad vanou umeju dvakrát za sebou a nakonec opláchnu ledovou vodou, což se mi osvědčilo jako nejlepší kondicioner. Vlasy se krásně narovnají a zatáhnou, takže jdou lépe rozčesat. Rozčesávám je mokré hřebenem s širokými hroty po jemném vysušení. Protože se je snažím při mytí i sušení moc necuchat, nemám s rozčesáváním problém.

Šampónové mýdlo kopřivové od mýdlárny U Kormorána jsem dostla od kamarádky a je super, voní a dobře se drží v ruce

Poctivého nepálí a Elixír silného vlasu od Mýdlárny u dvou koček jsou z těch nejoblíbenějších

Vyzkoušela jsem jako kondicioner i doporučované oplachy octem nebo citrónem, ale z nějakého důvodu jsem po nich měla úplně zplihlé a slepené vlasy. A to tolik, že jsem je musela znova umýt, ocet a citrón prostě na moje vlasy nefunguje.

Šampon zelené řasy-lanolin z Ruční mýdlárny mám teprve chvilku, ale jeho zvláštní nepopsatelnou vůni jsem si okamžitě zamilovala

Šampón s okvětními lístky od Handmade soap jsem koupila v jednom malém obchodě s místními výrobky v jihoafrickém Durbanu, moc výrazně nevoní, ale je příjemné. Tady na mojí mýdlence, kterou jsem vytáhla z ledového alpského Steyeru.

Šampón Lněné vlasy od mýdlárny Čarovný mlýn teprve čeká na rozbalení, ale už přes obal krásně voní

A aby to bylo kompletní ještě jsem vyzkoušela březový šampón od Naturinky a Stáničku od Martiny (na fotce), ale ty už jsou dopotřebované.

Od té doby co používám přírodní tuhé šampóny jsou moje vlasy zase moje, nejsou zplihlé a rozlítané, jsou takové víc hrubé a mají tak větší objem. Interval mytí si držím stále na 4 dnech a když nikam nemusím, tak se snažím si je nemýt co nejdéle. Do fáze mytí vlasů pouze vodou jsem se ale nikdy nedostala a asi nedostanu...

Taky jsem nezkusila mytí moukou, to už mi přijde fakt moc, ale v létě se chystám zkusit francouzský jíl, který používám na masky a omylem jsem si ho objednala nějak moc.

A v mojí cestovní tašce je šampon Beskydská máta od Jezuskote, které jsem si koupila v Ostravě na Meat designu

Jinak ráno a večer rozčesávám vlasy kartáčem s tuflíky a kančími štětinami, nakonec se mi nejvíc osvědčil kartáč z Rossmanna za dvě stovky. Je potřeba ho každý týden umýt od prachu který se v přírodních vlasech drží mnohem víc.

Za sebe a svoje vlasy musím říct, že už bych neměnila. A jaké máte zkušenosti s přírodními šampony vy? Nějaké tipy jaký vyzkoušet? Máte nějaké oblíbené nebo vás naopak nějaké zklamaly? Jsem zvědavá, tak sem s nimi!

Můj tip: pokud chcete dozvědět o přírodních šamponech víc, mrkněte na již v předchozím článku zmiňovaný článek Vlasy, ó vlasy! a pokud chcete vyzkoušet tuhé šampóny od různých značek, doporučuji eshop Mýdloteka U Tří lilií, kde najdete mýdla a šampóny od různých výrobců...

↧

Pitný režim

June 27, 2017, 3:21 am

≫ Next: Report z předrázdninové Štafety

≪ Previous: Vlasy, šampóny, ofiny

Když jsou venku vedra k padnutí a na déšť se čeká jako na smilování, je pitný režim důležitý nejen pro nás, ale i pro ptáky.

Můžete jim připravit na zahradě pítko a koupelnu zároveň a za odměnu je můžete pozorovat při akci... je to většinou dost velká zábava... už jste někdy viděli koupajícího se kosa? Na smíchovské zahradě pavlačáku, kde jsme bydleli, bylo vedle obřího trsu libečku pítko a lázeň pro ptáky ze starého smaltovaného pekáče, kam se chodili koupat právě kosáci, dokázala bych je pozorovat hodiny.

Bohužel žádnou zahradu, kam bych pítko umístila momentálně nemám a tak aspoň nabízím v Zahradě na niti krásná litinová pítka, která jsou nejen funkční, ale udělají na zahradě i parádu.

Tady najdete kulaté, listové a oválné.

Nemusíte ale pro ptáky kupovat nic speciálního, pro začátek stačí třeba umístit do zahrady podmisku od květináče nebo mělkou misku s vodou a i taková pítka splní svůj účel!

Jen je důležité, aby nádoba byla mělká, pokud není, je dobré jí třeba naplnit z části kamínky a zajistit dobrý přístup ptáků k hladině...

Našla jsem pár inspiračních fotek na Pinterestu, opravdu je to jednoduché a ještě užitečné

Máte na zahradě ptačí pítko? A chodí k vám ptáci na koupačku?

↧

Report z předrázdninové Štafety

June 28, 2017, 1:40 am

≫ Next: Victoria Pragensis

≪ Previous: Pitný režim

Díky vám všem, kteří jste se zúčastnili předprázdninové štafety!

Sešlo se rekordní množství nejrůznějších rostlin a výpěstků a moc mě potěšilo, že máte takový zájem o rostliny a štafetovou výměnu!

Tady je pár fotek ze včerejší akce. Budu moc ráda, pokud mi napíštete, co jste ulovili, jak se vašim úlovkům daří nebo po jaké rostlině toužíte a nedaří se vám ji sehnat... třeba to bude inspirací pro ostatní množitele.

můj příspěvek do Štafety byl tentokrát pár kousků peperomie raindrop,
ibišek a datlovník, tak ať se vám někde dobře daří, děcka moje!

Rostlinná štafeta těsně před vypuknutím

napsat štafetovce její životní příběh, to je potřeba, bez něj to není ono!

Helena dokonce svoje rostlnné popisky ilustruje!

Předprázdnonová štafeta skončila, ale zbyla jedna krabice štafetových rostlin, tak kdybyste někdo měli zájem si vybrat zastavte se, jsou u mě k dispozici!

Protože bylo na Štafetu vcelku dost ohlasů a dotazů na letní kolo, zrodil se mi v hlavě nápad, udělat přes léto takový štafetový stolek, kam byste si mohli odložit svoje výpěstky nebo si zase nějaké odnést a kteý by fungoval nonstop celé léto, tak mi napište, jestli byste tuto možnost využili nebo vám vyhovuje spíše taková hromadná štafetová akce?

Další štafeta se bude konat někdy na konci září, dám vám včas vědět!

Tak možení a pěstováni zdar!

↧

Victoria Pragensis

July 4, 2017, 12:26 am

≫ Next: Lapené léto

≪ Previous: Report z předrázdninové Štafety

Od 1. července do 3. srpna se na Piazzettě Národního divadla vlní dočasná městská krajina, rostlinná instalace Victoria Pragensis od Juráše Lasovského z Haenke, kterou tvoří tisíc rostlin. Její název odkazuje na objev největšího leknínu na světě Victoria amazonica českým botanikem Tadeášem Haenkem.

Instalace chce upozornit na dědictví našich předků v podobě léčivých rostlin, které se odedávna používají po celém světě a na které se v současném přetechnizovaném světě zapomíná.
Mezi květináči okrasných trav tak najdete sem tam nějakou tu léčivou rostlinu a můžete si uprostřed téhle městské džungle i posedět a jen tak pozorovat cvrkot kolem.

Victoria Pragensis je opravdu povedená záležitost, nedá mi si nepředstavovat, kolik práce takový projekt stojí a vždy cítím velký respekt k lidem, kteří se do takových věcí pouští, je to známka, že jsou zapálení pro věc.
Jako zahradnici mě samozřejmě zajímá nejen celý koncept, ale i použité druhy a to, jestli a jak v tomto dosti exponovaném místě budou rostliny fungovat, i když se jedná pouze o měsíc... každý kdo alespoň párkrát procházel po Piazzettě (nebo tu celý den stál u svýho stánku na Dyzajn márketu) určitě ví, že tu panují poměrně extrémní podmínky, průvan se občas promění v úplný vichr a v létě je to tu rozpálené jako na poušti...
Živé instalace s sebou nesou i břímě průběžné péče a udržování konstatní kvality rostlinné instalace je mnohdy stejně náročné jako proces vzniku, ne-li náročnější.

Takže klobouk dolů před tvůrci, držím palce, máte můj obdiv!

Rozmístění léčivých rostlin

↧

Lapené léto

July 14, 2017, 4:11 am

≫ Next: Schody do nebe

≪ Previous: Victoria Pragensis

Bublinky s květy, to je vám taková krása! Takové šperky jsou do Zahrady na niti jak stvořené, nemyslíte? A tak jsem opět neodolala, občas mi připadá, že za chvíli bude Zahrada spíš klenotnictví než květinářství, ale některým kouskům se prostě nedá odolat...

Bublinky z průhledné pryskyřice jsou z dílny Denisy Vášové, původně vystudované zahradnice, se kterou jsme se těsně minuly při studiu zahradní architektury. Denisa před čtyřmi lety objevila šperky z pryskyřice a tak jí okouzlily, že začala zkoumat, jak si vyrobit vlastní kousky. Proces to byl vcelku zdlouhavý, protože, jak mi prozradila, nezávisí jen na dobrém odlití bublinky a jejím následném zpracování, ale hlavně na procesu optimální přípravy květů, aby byly krásné i sušené, nebledly a vypadaly jako živé. Trvalo tak několik let, než si Denisa přišla na svojí cestičku a dovedla tenhle květinový šperk k dokonalosti. Její bublinky na mě působí úplně magicky, prostě léto lapené do bublinky.

sedmikrásková bublinka

bublinka s mixem květů šeříku

bublinka s orlíčkem

bublinka s kvítky šeříku

bublinka s růžičkou a poupátkem

Květinové bublinky jsou tak krásné, že člověk neví, kterou by si vybral dřív. Každý kousek je originál, neexistují dvě úplně stejné bublinky a s ročními obdobími se bude proměňovat i nabídka rostlin uvnitř zalitých, prostě podle toho, co zrovna Denisa nasbírá a usuší. Květy jsou ošetřené proti UV záření, ale i tak by se šperky neměly uchovávat na slunci, lepší je mít třeba zavřené v šuplíku, když je zrovna nemáte pověšené na krku, aby sluncem nebledly. Každá bublinka je zavěšená na nerezovém řetízku a je prakticky nerozbitná.

Květinové bublinky jsou už teď k dostání u mě v Zahradě na niti nebo na eshopu. Průběžně se samozřejmě bude nabídka proměňovat...

Taky jste tak okouzleni jako já? Zatím jsem si nevybrala, která bude moje, protože upřímně, bych chtěla všechny... ale jedna rozhodně bude...

↧

Schody do nebe

July 19, 2017, 12:57 am

≫ Next: Cesta nad mraky

≪ Previous: Lapené léto

Pokaždé když jedu po žižkovské cyklostezce, můj pohled spočine na vysokém domě nad strání u viaduktu ke kterému vedou dlouhé tajuplné schody. Už dávno ale tyhle schody do nebe nikam nevedou, původně se po nich dalo vystoupat z Husitské ulice, projít domy a dostat se tak do Řehořovy ulice. Už dlouho je ale spodní část zastavěná zdí a ze zahrady se schody se stal mrtvý zapomenutý cíp.

Miluju tyhle záhady a zvláštní zastrčená místa ve městě, které samy vypráví svůj příběh, stačí mít trochu fantazie...

Hodně dlouho byla tahle zahrada tak zarostlá, že už ani ty schody nebyly vidět. A minulý týden jedu po viaduktu a koukám, že něco se začíná dít, vidím schody, nevidím křoví a postupně se stráň proměňuje opět v kultivovaný cíp žižkovské zeleně. To ve mě vzbudilo zvědavost zkusit se o tomhle místě dozvědět trochu...

a pan Google začal tahat esa z rukávu

Jeden kluk architekt se mě kdysi snažil okouzlit svými znalostmi o žižkovské architektuře a o těchto schodech mi říkal, že se tu natáčel film Juraje Jakubiska, tenkrát jsem mu moc nevěřila a tak trochu ho podezřívala, že si to všechno vymyslel, promiň, Jiří, jestli to teď čteš!

Měl pravdu, ten kluk, v roce 1967 se tu natáčel Jakubiskův debut Kristove roky. Dohledala jsem i pár fotek...

Pokud byste se na tenhle film, který patří do Československé Nové vlny chtěli podívat, našla jsem ho na uložto. Je trochu ulítlý a nasnímaný velmi zvláštně s vysokým kontrastem bílé a černé, ale má atmosféru.

tady jsem náhodou zachytila výsadbu nových keřů, zahradníci ale měli zrovna asi pauzu...

a tady je vidět zatarasený původní přístup ke schodům z Hustiské ulice

Trochu mě svrběly prsty přelézt plot a podívat se do zahrady osobně, nakonec jsem se tedy udržela, ale stejně doufám, že jednou třeba bude branka náhodou otevřená...

No a včera jedu na Bertičce do práce a koukám, zámečník zrovna na schodech přidělává nové zábradlí, to už jsem ani nečekala, že to takto dotáhnou!

Tak až pojedete po Žižkovské cyklostezce, nezapomeňte se kouknout na schody do nebe a představit si, co všechno se na nich asi odehrálo...

Máte také nějaké takové tajuplné místo, které vás přitahuje?

↧

Cesta nad mraky

July 20, 2017, 12:00 pm

≫ Next: Dvě porce umění

≪ Previous: Schody do nebe

Občas je dobré, vydat se za hranice všedních dní, neřešit e-maily, položky z to do listu aspoň na chvíli hodit za hlavu a trochu si hrábnout na dno svých sil.
Hodit batoh na záda, vzít hůlky/cepín, nazout pohory/mačky a vydat se na kopec, nad mraky a řešit jenom ty nejzákladnější věci jako jak popadnout dech, počasí, oblečení a jak si dojít přes sedák na záchod.

Mám to štěstí, že mám kamarády horolezce, které občas svolí a vezmou i svoje kamarády-lemry někam do hor. Mají můj obdiv, protože já být jima si nás na triko teda nevezmu.

Tentokrát nám Ondřej s Janou naplánovali výstup na Grosses Wiesbachhorn, s přespáním na Heiner-Schweiger-Hause ve výšce 2008 m n.m. kde jsme měli jak já říkám trpasličí ubytování - lager pokoj se spoustou paland. A pár z nás už taky slušnou výškovou nemoc.

Počasí moc nevypadá na červenec, v tuhle dobu měl být sníh až nad 3000 m n.m., takže se nám podmínky trochu ztížily, v sedm ráno nasazujeme mačky už u chaty a začínáme zmrzlou déčkovou ferratou, která nakonec odradila půlku naší lemra-výpravy, ta to při představě, že takhle to bude až nahoru, rovnou vzdala.

Já si ale řekla, že se teda jen tak nevzdám 50 metrů za chatou a jako hrdý Budžes vytrvám!

Ledová skála se naštěstí po pár stech výškových metrech přehoupla ve sníh a otevřely se nevídané výhledy na Mooserbodenské přehrady a okolní kaprunské ledovce...

Pak už jen projít mrakem

a stoupat

a stoupat a stoupat

až nad mraky

Grosses Wiesbachhorn - 3564 m n.m. - dobit!

Prostě vylézt jednou za čas na pořádnej kopec je neuvěřitelnej dobíječ energie a dodává to pořádný nadhled, doslova, skoro jsem zapomněla, jaký to je!

A pak "seběhnout" 1500 metrů zpátky k přehradě a nevěřit tomu, že jsme to zvládli...

V kalendáři červenec, nahoře tak únor a po cestě duben...

Díky, hory, za vlídné přijetí a otevření své náruče a obzorů, je to ale krásně na světě!

↧

Dvě porce umění

July 27, 2017, 6:23 am

≫ Next: Jelení čundr

≪ Previous: Cesta nad mraky

Až budete v Londýně a bude třeba pršet nebo vlastně i když pršet nebude, doporučuji nevynechat londýnské galerie. Já při letošní návštěvě vynechala shopping, který jsem postupně začala doslova nesnášet (netušila bych, že tohle někdy řeknu, asi stárnu neboco :-o a věnovala jsem poslední půl den v Londýně umění.

Uchvátila mě galerie současného umění White Cube, kterou najdete ve velmi milé čtvrti Bermondsey kousek od Tower Bridge, plné obchůdků a restaurací.

White Cube je v angličtině také umělecký termín pro všechny galerie s tzv. bílými stěnami, kde se většinou současné umění vystavuje a kromě dvou poboček v Londýně existuje jedna ještě v Hong Kongu, ale to už je trochu z ruky... přesto, že je galerie soukromá, vstup je zdarma.

Už samotná budova galerie z roku 1970 stojí za návštěvu. Je jednoduchá, velkorysá, čistá a její interiéry si dokonale pohrávají se světlem a stínem. Navíc je na rozdíl třeba od Tate Modern malinká, takže vám bude stačit hodinka na projití celé galerie.

Jürgen Partenheimer, Lichtschwarm

Měla jsem velké štěstí, že jsem zastihla ve White Cube výstavu Larryho Bella, Smoke On The Bottom.
Abyste rozuměli, nejsem žádný znalec současného umění, prostě na sebe jen nechávám vše působit a buď to pro mě energii a náboj má nebo nemá. V tomto případě musím říci, že dílo Larryho Bella na mě zapůsobilo velmi. Určitě velkou roli sehrálo právě prostředí galerie White Cube, kde jsem navíc byla téměř sama.

Nevím jestli to vynikne na fotkách, ale krychle z volně stojících skleněných desek s částečným pokovem vrhají krásné odrazy a když člověk prochází mezi nimi má pocit Alenky v říši divů.

Celá instalace jakoby byla stvořena pro tento prostor.

Prostě, když budete mít v Londýně hodinku čas, investujte jí do téhle "Bílé krabice"

V galerii moderního umění Tate Modern stojí za to se zastavit i kdybyste měli jen vyjet nahoru do nejvyššího patra prohlédnout si ten neuvěřitelný výhled!

podle mě jeden z nejkrásnějších v Londýně

Stojí za to prostě vkročit, v jakoukoliv dobu.. můžete pak třeba zachytit takovouhle stínohru slunce, když zrovna potřebujete jen zaskočit u Millenium Bridge na záchod...

Měla jsem tentokrát jen asi hodinku a půl, takže jsem si prohlédla jen jedno patro nazvané Materials and Objects, které představuje umělce pracující s různými materiály a dává nakouknout do historie moderního umění.

série Květy zla, Jiří Kolář

Koláže, to bývala kdysi moje oblíbená disciplína, miluju koláže!

jedna od mistra Picassa

Najdete tu i ikonický exponát, kterým Marcel Duchamp odstartoval konceptuální umění, Fontánu. Toto je tedy jen kopie, protože originál se ztratil, což má vlastně také svojí symboliku...

Fountain, Marcel Duchamp, 1917

Louise Bourdeois

Bývalá elektrárna uprostřed Lodnýna se v roce 2000 proměnila v galerii, a tak to má přesně být

Nakonec bych ráda zdůraznila, že do obou galerií je vstup zdarma, což mi přijde skvělé hlavně v tom, že se člověk opravdu může zastavit jen na skok a necítí se povinen po zaplacení vstupného projít co největší část expozice a pak z toho být tak vyšťaven, že si další návštěvu na dlouho rozmyslí...

↧

Jelení čundr

July 27, 2017, 11:24 pm

≫ Next: Rodinné stříbro

≪ Previous: Dvě porce umění

Letošní léto je nabité zážitkama a jeden z nejočekávanějších byl letošní čundr s holkama... s netrpělivou Myynou, emamísí Bárou a skvělou Kristou.

Stará sestava, nové zážitky a místa, a taky život smíchem prodloužený minimálně o několik dní...

kdyby mi někdo řek, že je nám 15 a je to fotka z táborovýho výletu do města, tak mu snad i uvěřím...

Vyrazily jsme do bohem zapomenutých končin Krušných hor, kde jeleni dávají dobrou noc...

Tenhle kraj s loukami a hlubokými pohraničními lesy má báječnou pustou atmosféru

dokonce meteorologická data nám byla nakloněna!

a houby taky!

největší houby zásadně lovila Bára...

koupačka taky byla, ale cenzura, chápejte...

přesličky kam oko dohlédne

Spartáááááá!

Díky za skvělý tři jelení dny v divočině a zase příští léto, na čundru, holky!

↧

Rodinné stříbro

August 1, 2017, 3:53 pm

≫ Next: Na beton!

≪ Previous: Jelení čundr

Občas sice špačkuju, že náš byt je tmavý a neprakticky rozložený, ale stejně jsem strašně vděčná, že Tomova prababička nám zanechala takové rodinné stříbro (jak říká moje tchýně) v Žižkovském činžáku a ne panelákový byt. Já, holka ze smíchovského pavlačaku, bych panelák asi nepřežila... naštěstí smíchovský ghetto jako žižkovský ghetto!

V rozhovoru pro rubriku Jak bydlíme online magazínu Svět bydlení jsem odpovídala na otázky Terezy Suntychové a jak název rubriky napovídá, poskytla jsem pro něj i pár fotek z našeho rodinného stříbra.

Celý článek najdete tady. Děkuji za milý rozhovor!

↧

Na beton!

August 3, 2017, 1:45 pm

≫ Next: Prague Superguide

≪ Previous: Rodinné stříbro

Léto a okurková sezóna je občas fajn, protože mám dost času u na nějaké ty resty, ke kterým se ne a ne dostat...

Konečně jsem se tedy vrhla na osázení těchhle úžasných betonových květináčků od Zuzany Kovácsové, která se svým týmem tvoří pod značkou Luloface.

Jejich květináčky jsou dovedené k naprosté dokonalosti, mají krásně hebký povrch, perfektní geometrické tvary a jsou podlepené korkovou vrstvou, takže nepoškrábou nábytek.

Květináčky jsem osázela barevnými sukulenty a na dno jsem umístila drenážní vrstvu z kamínků. Betonové květináčky nemají ve dnu otvory, takže je akorát potřeba si dát pozor na zalévání, doporučuji zalévat lžičkou, aby omlylem nedošlo k přelití, pak už se voda jen těžko dostává z květináče ven...

konečně jsem si taky zopakovala deskriptivní geometrii...
toto je icosahedron, prosím!

Sukulenty jsou pro pěstování v takovýchto malých květináčcích ideální, protože potřebují minimum prostoru pro kořeny a asi stejně tak péče... jediné čeho nemají nikdy dost, je slunce. Zvládnou i méně světla než přímou slunnou polohu, ale čím méně světla tím méně vody! Sukulenty, které mám doma na severním okně zalévám tak jednou za čtvrt roku, víc ani ťuk.

Všechny tvary betonových květináčků Luloface najdete u mě v Zahradě na niti, kde je možné si je koupit i osázené, na eshopu jsou pak k dostání pouze samotné, takže si je můžete osázet čímkoliv vás zrovna napadne. Podle mě jim ale nejlíp sluší kaktusy a sukulenty...

icosahedron, dodecahedron, polyhedron, triangle, cube

↧

Prague Superguide

August 7, 2017, 3:57 am

≫ Next: Pan Kaktusář

≪ Previous: Na beton!

Minulý rok se mi v jedný kavárně dostal do ruky tenhle pražský Sperguide a když jsem v něm začala listovat, napjatě jsem obracela každou stránku, jestli v něm náhodou neobjevím Zahradu na niti. Neobjevila a strašně jsem zatoužila v něm ten svůj pidikrámek taky mít.

Jak se říká, líná huba, holý neštěstí, tak jsem se letos v lednu odhodlala a napsala Mírovi Valešovi, který za Superguidem stojí, jakto, že tam nejsem a že je to teda velká chyba... no, tak takhle samozřejmě ne, ale něco v tom smyslu. Dlouho se nic nedělo, až mi v květnu přišel mail, že jsem napsala právě včas a že mě stihli zařadit do nové 3. edice Superguidu. Jupííí! Odvážnému štěstí přeje asi!

Průvodce je určen primárně pro cizince, takže je v angličtině, ale rozhodně je to funkční přehled jak pro mimopražské, tak pro pražáky!

Knížka je rozdělena na několik částí, najdete tu třeba kapitoly Culture & Arts, Eat & Drink, Shopping, Going Out atd.

Výběr místních design suvenýrů

Naše sladkosti... jen teda zapomněli na tu NEJ - Kofilu!

Zahradu na niti najdete v kapitole Local Design & Shopping

A jak je vidět, Superguide je oblíbený! (foceno z kola cestou centrem)

Takže až vám přijede návštěva z ciziny a nebudete mít čas je provádět po Praze, tak jim vražte tenhle Superguide, a je to.

Papíroví průvodci mají prostě stále něco do sebe, co myslíte? Nebo radši dáváte přednost internetu?

↧