Quantcast
Channel: Zahrada na niti
Viewing all 308 articles
Browse latest View live

DIY video

$
0
0
Měla jsem ho v hlavě asi tak rok a dalších šest měsíců trvalo, než jsme s Tomem dali ty tři minuty dohromady... tak tady je, moje nové video







Vypadá úplně jinak, než moje původní představa natočit podrobné video o výrobě kokedamy. Tom prohlásil, že jsem před kamerou úplně nemožná a že to bude super nudný. Došlo i na slzy a já si říkala, jak s ním někdo může pracovat! Jenže se ukázalo, že měl samozřejmě pravdu a nakonec mi vymyslel, zrežíroval, natočil a sestříhal video, kde vlastně skoro nejsem, vidět mi jsou hlavně ruce, ale je v něm všechno podstatné a je tak krátké, že ho snad i někdo dokouká :-) 

Vůbec jsem si nedokázala představit kolik dá práce udělat jedno blbý krátký video! Je to jako se vším... projít několik slepých cestiček, třikrát něco dotočit, strávit x večerů výrobou popisek, který nakonec vůbec nepoužiju, nastudovat autorská práva k hudbě a pak hledat použitelné znělky... spousta věcí mě vůbec nenapadla. Jo a nejhorší je na sebe stotisíckrát koukat a poslouchat svůj hlas pořád dokola při nahrávání voiceoverů a vkládání titulků, ale už jsem si teda asi zvykla, že ta divná osoba s pisklavým hlasem jsem teda jako já, no. 
Nechápu, jak to dělají všichni ti youtubeři a tvůrci DIY videí, kde na to berou čas a energii, klobouk dolů!


toto je prosím fotka z července 2017, kdy jsme poprvé natáčeli...

Největší klobouk - obří sombréro - ale smekám před mým mužem, který měl dost trpělivosti a nápadů na to to celé vymyslet a dotáhnout :-*


Jak pěstovat pileu peperomioides

$
0
0


moje pileí famílie
Neuvěřitelný příběh této rostliny s kulatými listy jak od Shlerocka Holmese už asi znáte a jestli ne mrkněte sem

Protože pileu pěstuju už několik let a za tu dobu už mám celou pileí rodinku i s rodokmenem a příbuzenstvem po celé ČR, ráda bych vám napsala pár řádek o tom, jak pileu pěstovat. Dostávám totiž stále dotazy na pěstování a přesto, že pilea je vcelku nenáročná rostlina, je dobré o ní něco vědět, abyste jí zajistili vhodnou péči a dočkali se bohatého rokomenu a hojnosti štafet k rozdávání...

můj úplně nejmladší pileí přírůstek a moje nejstarší pilea od Olívky, když jsem jí dostala, byla už docela veliká, takže vůbec netuším, kolik jí vlastně je...
Původ
Pilea peperomioides, chinese money plant, palačinková kytka, prostě štafetová královna je vcelku nenáročná pokojová rostlina původem z jižní Číny, kde roste v subtropických až tropických podmínkých v podrostu keřů a stromů. Pro správnou péči o rostlinu je vždycky dobré si uvědomit, odkud vlastně rostlina pochází a jaké má podmínky v její domovině, pak snadno příjdete na to, jaké podmínky a péče jsou pro ní ideální i u vás doma...

Podmínky
Pilea je trochu potvůrka, protože může trochu klamat, člověk si řekne subtropy a tropy, podrost, tam nejspíš bude vlhko, teplo, a ne moc slunce... jenže pilea je svým růstovým a dužnatým charakterem spíš sukulent, ale zároveň narozdíl od typických sukulentů nemá ráda příliš slunce. Rozhodně je tedy dobré k jejímu pěstování použít dostatečně propustnou půdu, tzn. že do substrátu přidáte trochu písku a je dobré jí pěstovat v nádobě s drenážním tvorem, aby se nemohlo stát, že bude stát ve vodě. 

konkrétně tyhle dva exempláře jsem až do třeskutých mrazů měla mezi okny a zalívala  od podzimu opravdu jen tošku tak jednou za měsíc, neztratili ani lísteček
Zálivka
Zálivka by měla být spíš mírnější, tedy jednou týdně trochu a přes zimu, kdy je málo světla jí ještě omezte, aby se pilea netáhla za světlem a neshazovala spodní listy. Pilea by nikdy neměla stát douhodobě ve vodě a neměla by mít permanentně mokrý substrát. Rozhodně preferuje spíše krátkodobé sucho než stálé přemokření.

Habitus
Pilea má tendenci stářím tak trochu "vyholovat", tedy dolní listy postupně žloutnou, schnou a opadávají a stonek zůstává ve spodní části holý. Pokud listy opadnou, už nikdy nedorostou. Pilea se ani nevětví, vždy je to jen jeden stonek.



Pokud chcete mít co nejkošatější pileu s listy i ve spodní části, je potřeba jí poskytnout co nejvíce přirozeného rozptýleného světla, občasné slunce také neuškodí. Rostlina má též tendenci se naklánět za světlem, proto je dobré je čas od času pootočit, aby stonek a listy zůstávaly vzpřímené. Starší rostliny pak vyžadují oporu v podobě klacíku, špejle či bambusové tyče.



Mezitím, co se spodní část rostliny ocitá bez listí, ale většinou dorostou z podzemních výhonů nové malé rostlinky, které zaplní prázdný prostor. Tato malá pileí miminka jsou také jediný způsob, jak pileu množit. Prostě oddělíte novou rostlinku i s kouskem podzemního výhou a trochou kořenů a zasadíte jí do květináče nebo necháte kořenit v nádobě s vodou...


Listy
Pilea je poměrně křehká a občas se stane, že omylem ulomíte list nebo dva, ale bohužel, krm toho, že nový list na stejném místě už nevyroste, nedá se ani použít k řízkování, možná že vám třeba i list ve vodě pustí kořeny, nová rostlina z něj ale nikdy nevyroste.

jeden starší exemplář jsem takhle zmladila a vrchol už má nové kořeny!
ZmlazováníPokud máte nějaký opravdu starý exemplář s hodně dlouhým vyholeným stonkem a listy jen v horní části rostliny, můžete pileu zmladit, tzn. že jí ustříhnete vrchol a necháte ho ve vodě zakořenit. Nemusíte se obávat, pilea koření opravdu dobře a za pár týdnů jí budete moci přesadit do květináče. Pahýl, který zůstal v květináči už sice neobroste, ale nová pilea zase brzo začne tvořit podzemní oddenky, z kterých narostou nové rostliny a tak pořád dokola.


Peperomia polybotrya 'Raindrop'
X
 Pilea peperomioides
Záměna
Občas se také stává, že si lidé spletou pileu s peperomií Raindrop, která je jí docela podobná, ale má srdčité listy a je trochu více dužnatá. No, ne nadarmo se Pilea druhovým jménem jmenuje právě po tomhle druhu rostlin! Peperomii raindrop většinou koupíte i různě v květinářstvích, pileu jen velmi zřídkady.


Problémy
Pokud se pilee u vás nedaří, což se nejčastěji projevuje žloutnutím a opadáváním listů, je to způsobeno buď nevhodným prostředím nebo péčí. Zkuste změnit umístění, poskytnout rostlině co nejvíce světla bez přímého slunce. Pomoci může i změna frekvence zálivky. Pilea by neměla mít stále mokrou zeminu, nechte substrát skoro vyschnout, než ji znovu zalijete. Častou chybou je doměnka, že opadávání a schnutí listů je způsobeno nedostatkem vody, ale opak bývá pravdou.



Pokud byste měli nějaký dotaz na pěstování nebo třeba vlastní zkušenost, klidně se ptejte a podělte se!


Jestli pileu ještě nemáte a rádi byste ji získali, zkuste dorazit na čtvrté kolo Rostlinné štafety, která proběhne v Zahradě na niti 5. dubna! Občas najdete pileu i u mě na eshopu, teď momentálně tam ještě nějaké kousky jsou, jen je bohužel neposílám poštou, protože mají fakt křehké lístky, které po ulomení co? - nedorostou! ;-)


Je ze mě žižkovský patriot

$
0
0

Vyrostla jsem sice v pražském hoodu jménem Smíchov, ale před 10 lety jsem se přesunula na druhou stranu Vltavy do ghetta na kopci zvaném Žižkov a teď jsem doma tady. Dolní Žižkov je zatím jedna z pražských čtvrtí, která odolává modernizaci a hipsterizaci Prahy vcelku obstojně. Aspoň ta dolní část od Seifertky přes Koněvku k Ohradě po Spojovací ve které bydlíme má stále velmi aktuální žižkovský svéráz, kde se toho od devadesátek moc nezměnilo.



Občas mě mrzí, že u nás v okolí Ohrady není kam zajít na brunch nebo si odpoledne sednout do milý vkusný kavárny, ale zase to má svojí zastavárensko-vietnamskou autenticitu, žejo. Do centra je to odsud 10 minut, takže to prostě jednou dorazí i sem, tím sem si vcelku jistá. 

Možná to odstartuje rekonstrukce Husitský a Koněvky, která vypukne teď v březnu. Tajně doufám, že se tahle špinavá část Trojky postupně změní k lepšímu k prostředí k životu pro lidi víc než pro auta. 



Sleduju návrhy už několik let, protože se vše neustále odkládalo a nemůžu se dočkat, až v naší ulici na několik let utichne doprava. Těším se jak malá na nějaké ty stromy, mozaikové chodníky a na to, že se uliční kultura třeba zvedne natolik, že lidé budou na ulici trávit víc času a vydrží tu kromě vietnamců a nonstopů i nějaké hezké krámky či kavárny.


zdroj
Náhodou jsem objevila stránky Žižkov nezastavíš za kterými stojí Strana Zelených, kde jsou přehleně vyznačené budoucí projekty, které mají na Žižkově vzniknout. Cílem stránky je informovat a dát obyvatelům vědět, co se chystá, aby se tomu případně dalo včas zabránit, pokud to developer se svými plány přepískne. Je to opravdu skvělý počin a já jsem ráda, že takové iniciativy vznikají a že se lidé začínají zajímat o své okolí. Já sama bych řekla, že se zajímám, ale dostat se k informacím, je často dost těžké.   


mapka ze stránek Žižkov nezastavíš

Z urbanistických přednášek si ještě pamatuju, že sídla by se měla nejdříve řádně zahušťovat než se začnou rozlézat do krajiny a Žižkov má opravdu velký potenciál co se proluk a brownfieldů týká... ale některých mi je teda líto, no...


Kafka proluka na dolním Žižkově <3
Schody do nebe

Když jsem zjistila, že je plánovaný i nový bytový dům v mém nejoblíbenějším a nejromantičtějším žižkovském zákoutí, na místech kde vedou
Schody do nebe, kde býval průchozí koridor z Husitské do Řehořové zkrz dva domy a zarostlou zahradu, přiznám se, že ve mě ale hrklo.


Fotky z projektu Nové žižkovské schody z webu Žižkov nezastavíš

Já chápu, že město se musí zahušťovat a že je potřeba důmyslně využít jakékoliv místo, ale místa, která mají Genia loci a která utvářejí charakter našeho hoodu, se mi moc obětovat nechse. Myslím, ze by měla být zachována nebo využita nějak citlivě a pro všechny. Říkám si, jestli nejsem staromilec a snažím se si vsugerovat, že změna je život a pokrok je budoucnost... 
Umím si představit ten dům v menším měřítku bez těch krabic nahoře a s využitím pro místní obyvatele. Třeba kavárna a bar a galerie by na cyklostezku a koridor pro pěší seděli parádně a pak bych možná i oželela kousek romantiky. Navíc kdo by chtěl bydlet ve výkladní skříni u cyklostezky...no, aspoň že tam ty schody do nebe jsou zachované.

Pro realizaci tohodle záměru je nejdřív potřeba změnit územní plán, tak třeba to nakonec nedopadne. Nebát se, zajímat se a nenechat se otrávit, je pro mě čím dál aktuálnější heslo, pro všechno, co se děje okolo nás!


Kokedamy FAQ

Výlet za socialismem

$
0
0
Strašně jsem se chtěla podívat na Kubu, byla to jedna z mých vysněných destinací, chtěla jsem vidět ten reálnej socialismus. Bala jsem se, že než se tam vypravíme, tamní režim se obrátí, rozpadne a skončí, Kubu zaplaví američané, socialistická retro romantika bude ta tam a my to prošvihneme...


První pohled na Kubu, když jsme vylezli z letiště byl tento <3

Stihli jsme to tak akorát včas. Zemi vede Fidelův bratr Raul, kterému je přes osmdesát let a je nemocný, takže je možné, že tahle socialistická pohádka brzy skončí... no, slovo pohádka po třech týdnech na Kubě beru zpět.


Náš kubánský okruh Varadero - Havana - Vinales - Trinidad - El Nicho - Varadero
Jako obvykle jsme neměli žádný daný plán, řekli jsme si, že kde se nám bude líbit, zůstaneme dýl a nebudeme nic hrotit, jsme na dovolený, žejo...
Na Kubě se to ale trochu komplikuje, protože nedostupnost internetu a informací a toho že nemuluvíme plyně španělsky dělá cestování trochu těžší. Navíc na vás stále někdo zkouší různý habaďůry a prostě je to kupodivu náročnější než v Jižní americe.








Kubánské letovisko Varadero jsme navštívili jen kvůli tomu, že jsme sem měli levné letenky, jinak bych tuto destinaci úplně vynechala. Nekonečná pláž je sice pěkná, ale jinak se nám tady vůbec nelíbilo. Prostě poloostrov plný hotelů ze 70. let a uprostřed 4 proudá silnice s restauracemi.




Takže jsme tady byli jen nezbytné dvě noci, než jsem se vyléčila z chřipky chycené po cestě sem (zrušili nám let, a tak jsme absolvovali poměrně zdlouhavou cestu do Amstru, která zahrnovala i vlaky asi 6 přestupů). Naštěstí jsme našli ubytovaní ve vesničce Santa Clara hned vedle, kde to bylo alespoň trochu autentické a úplně neturistické.


Pak už jsme se vydali na okružní cestu po Kubě. Nejdřív do Havany, autobusy na týden dopředu vyprodané, takže sdíleným taxíkem.


Havana má úžasnou atmosféru, je plná života i když má občas člověk pocit, jako by tu nedávno skončila válka. Budovy jsou v šíleněm polorozpadlém stavu a někdy jsem měla dojem, jako bych se vrátila v čase, to hlavně kvůli těm starým autům. Trochu nevýhoda je, že teda děsně smrdí (ty auta).






Dočetla jsem se, že každý týden prý v Havaně spadne jeden koloniální dům, když jsme se na to ptali průvodce z Freetoury, řekl nám, že to je americká propaganda a že to samozřejmě není pravda...
Podle toho co nám ten 20letý kluk vyprávěl jsme usoudili, že mají buď už slušně systémem vymyté mozky nebo prostě jen musí říkat to, co si nemyslí v rámci zachování loajality Fidelovi. Všechno byla buď americká propaganda nebo za to mohlo El bloqueo - americké embargo uvalené na Kubu v 60. letech.  


Takovéhle staré veterány tu jezdí díky tomu, že na Kubu se nedováží žádná nová auta, není to potřeba, tyhle totiž stojí jako nové auto. Pojízdný Buick z 50. let stojí na Kubě 30 tisíc konvertibilních pesos, což je 30 tisíc dolarů. Auto je tu malé bohatství vzhledem k tomu, že průměrná mzda kubánců je 20 - 80 dolarů na měsíc.











Musím říct, že jsem čekala socialismus tak, jak si ho pamatuju z dětství, asi trochu natřenej na růžovo, ale tady je situace ještě o dost jinde. Nejde si tu nic moc koupit, takže jsem byla fakt ráda, že jsem si nic nezapomněla. Obchody vypadají nějak takhle...

Masna kde nikdo není, protože už je vyprodáno

Rum a cigarety nedostatkové zboží není, ostatní regály prostě vyplníte konzervama s mangem...

Regál s grogerií, to vlevo jsou zubní pasty a dole kartáčky na zuby, to vpravo mýdlo na tělo a mýdlo na praní a sprchový gel... a pak ještě konzervy s mangem...



A tady výkladní okno jedné drogerie

Přímo před tímto obchodem nás oslovila mladá holka s dítětem v kočárku, uměla anglicky a když nám dala různé typy, co v Havaně navštívit, poprosila nás, jestli bychom jí nekoupili mléko pro dítě. Souhlasili jsme a ona nás zavedla do obchodu, kde paní prodavačce ukázala na dózy se sunarem a začala si do tašky dávát jednu krabici za druhou, paní prodavačka nám na kalkulačce ukázala sumu 40, mysleli jsme, že to je částka v kubánských pesos, tak jsme jí požádali, aby částku vydělila, že můžeme zaplatit jen v konvertibilních pesos, ale ukázalo se, že částka už je v konvertibilních pesos a žena po nás tak chce 40 dolarů za 5 krabic se sušeným mlékem. Vyvalili jsme oči a řekli holce s kočárem, že to je tedy i na nás moc a koupili jí jednu krabici za 8 dolarů. Strčila jí do tašky a než jsem se stihla otočit byla tatam.


Až pak jsem si v rozečteném průvodci Cuba Conga přečetla kapitolu o vynalezavých scamech všeho druhu, kde je tenhle trik s mlékem na prvním místě. Funguje to tak, že ta holka pak do obchodu tu karbici s mlékem vrátí a s prodavačkou se o těch 8 dolarů šábnou...

Pokud pojedete na Kubu, moc doporučuju si přečíst zmiňovaného průvodce, hodně se u něj pobavíte a ušetří vám spoustu peněz a možná i nechtěných malérů, protože pochopíte, jak to na Kubě chodí, na co se připravit a čeho se vyvarovat. 
Musím říct, že to byla jediná věc, která mě na Kubě fakt štvala. Být neustále ve střehu kdo na vás co zkouší, protože tady prostě nemůžete věřit vůbec nikomu, všichni se z turistů snaží vytřískat peníze a navíc tu funguje složitý systém provizí, takže kdokoliv vám cokoliv poradí, má z toho nějaké to procento sám. A mají na to triky vážně promakané! Třeba i ze zdánlivé blbosti, jako že vám řeknou, že tenhle autobus jede přimo do centra, i když jede úplně opačným směrem, jen abyste nastoupil s níma a třeba z vás něco cestou káplo. 
Jsem zvyklá, že všude na cestách platíme "gringo" připlatek za bílou kůži a za to, že se nedokážeme pořádně domluvit, ale nikde kde jsme byli, to nebylo tak intenzivní. Je to trochu únavné a nepříjemné. 
O mých tipech na cestování po Kubě se dočtete v článku Na vlastní pěst, který publikuji na konci téhle kubánské série.



Co měla zklamalo hodně bylo jídlo, strašně jsem se těšila na čerstvé ovoce a zeleninu, na manga a ananasy a tak vůbec. Jestli rádi cestujete za gurmánskými zážitky, tak ne na Kubu, prosím. Z ovoce tu měli akorát kyselý pomeranče, maličké banány, většinou v prodeji zelené a ananasy byly taky kyselé, na manga pro změnu nebyla sezóna. Hlavně tu ale nejsou žádné trhy, místní smí prodávat ovoce a zeleninu jen z vozíků, které se musí neustále pohybovat, viz foto nahoře. Ryby a mořské plody měli v restauracích dobré, ale spíš tu jede pizza, těstoviny a hamburgery. V Havaně mě navíc postihla parádní otrava z jídla, nejspíš z hamburgeru z takového moc hezkého skoro až hipstr bistra. Otravu z jídla jsem zatím nikde na cestách neměla, mám trochu kachní žaludek, tak Kuba má moje prvenství.






Jediná nevýhoda těchto krásnějch starejch bouráků je ten děsnej smrad, který produkují...





I ty polorozpadlý koloniální domy mají něco do sebe, vlastně až je jednou všechny opraví, Havana úplně ztratí svého špinavého Genia loci a to bude velká škoda.







Kdyby mi někdo řekl, že jsem se právě vrátila do 70. let, tak mu uvěřím...

Jakou největší poctu prokázat Chému a Fidelovi? Přece umístit jejich portréty na panelák aby dobře viděli na přehlídky, které se konají na té 12 proudé silnici!

Kubánský El Capitolio je hodně podobný tomu americkému Capitolu, ale prý je o trochu vyšší! (říkal průvodce)

Kdybych se narodila na Kubě, tak budu asi vypadat nějak takhle, bych řekla...




Pohled na Havanu ze střechy jedné restaurace vypadá zvláštně, některé úhly pohledu mi trochu připomínaly spíš Aleppo




Ten vysoký věžák je havanská nemocnice, zdravotnictví je tu prý na vysoké úrovni... říkal nám průvodce, asi tu spíš nikdo není moc nemocný, protože u vstupu bylo liduprázdno, provoz nulový, bylo to zvláštní, na nemocnici

Autobusy do Vinales jsou opět vyprodané, takže jedeme zase sdíleným taxíkem s párem australanů. Netušíme kdo pro nás přijede a když nám ráno u domu zastaví tenhle bourák, jsme nadšení... po 300 km cesty už to taková paráda není, ale rozhodně to stálo za ten zážitek. 




Tak adios Havana!

Jedeme za tabákem

$
0
0




Vinales je malé městečko hned vedle Národního parku. Je tu krásná příroda a výborné klima, ve kterém se skvěle daří pěstování tabáku. To tady rostou tabákové listy na vyhlášené kubánské doutníky. Příjmené klima je tady v lednu i pro nás, teplo tak akorát, odpoledne občas sprchne nebo zahřmí a vypadne proud na zbytek noci.






Konečně jsem pochopila školní příkaz "Nehoupej se na tý židli jako kubánec!" Houpací židle jsou tady součástí každé verandy.
Za tabákovými políčky jsme vyrazili jedno ráno na koních a byl to skvělý zážitek. Pohled ze hřbetu koně je totiž ještě tisíckrát krásnější.


Tabákové sazenice se sází v září a sklízí v březnu, pak se suší, fermentují v medu, zrají a pak se z nich teprve dělají doutníky. Různou kvalitu doutníků určují použité lity, čím  starší listy, tím silnější doutníky.











Na tabákové farmě nám ukázali, jak se vyrábí doutníky a co všechno před tím musí takový tabákový list absolvovat, není toho málo

Kouřit se to moc nedá, tak aspoň že na Kubě namáčí doutník do medu, jinak se to nedá, je to síla!







A posouváme se dál směr Trinidad... Za prosperující a udržitelný socialismus!


Trinidad

$
0
0
Z tabákového zeleného Vinales jsme se vydali na východ směr staré koloniální UNESCO městečko Trinidad. Tentokrát novým minibusem, za což jsme byli rádi, protože cesta do Trinidadu trvá asi 6 hodin.












A nakonec to byla naše poslední cestovací zastávka na Kubě. Protože se nám nechtělo zdlouhavě řešit dopravu a zase se harcovat dál, řekli jsme si, že tady nějakou dobu zůstaneme a nakonec jsme zůstali týden.
Rezervovali jsme si krásné ubytování u místních v tzv. Casa particulare a měli jsme tak dost času si všechno pěkně prohlédnout.





Procházeli jsme se krásnými uličkami s koloniálními domy a za tu dobu co jsme v Trinidadu strávili jsme ho prolezli opravdu pečlivě.










V Trinidadu to žije a panuje tu, řekla bych tak z poloviny, stále autentická atmosféra. Turistů je tu sice docela dost, ale jakmile odbočíte z pár centrálních uliček, je hned vidět místní život bez příkras. Je moc fajn mít víc času na takové prohlídky a ne jen vše prolítnout, odfajfkovat si na mapě a jet dál.


Taková samovolná zelená stěna... 
Přímo před naším domem skoro denně dominová partička, od rána do setmění



Kdo má nohy tančí salzu

Několikrát jsme si půjčili kolo a jeli se koupat na krásné pláže 12 km za městem a i cesta tam je opravdu poetická.





A na plážích skoro nikdo nebo teda dopoledne vůbec nikdo



 Pláže tu jsou korálové a jen pár desítek metrů od břehu plave spousta barevných rybiček. 









Také jsme si udělali výlet vlakem do nedaleké vesnice Iznaga s vyhlídkovou věží a muzea z bývalé fabriky na cukrovou třtinu.


Čekáme v čekárně s Fidelem


třtina kam se podíváš
Tahle věž teď slouží jako rozhledna, ale v dávných dobách sloužila ke kontrole otroků pracujících na třtinových polích... to už tak poetický není



Iznaga je vyhlášená vyšívanými ubrusy, které jsou rozvěšené po celé cestě od vlaku až k věži, když jsme to viděla okamžitě jsem si vzpomněla na své vyšívací pokusy, ale tohle je tedy vyšší dívčí... ptala jsem se paní, jak dlouho takový ubrus vyšívá, prý tak týden, někdy i dva...






Tom byl v Trinidadu taky spokojenej, protože je tu opravdu hodně voškliváků...
A zpět do trinidadských uliček...








Trinidadský obchod pro kubánce...

... a pro turisty...
S jídlem jsme měli trochu potíž, v turistickém marketu prodávali jen doutníky, rum a super drahé brambůrky v pixle a běžné potraviny jsme moc nevěděli kam jít koupit. Občas se v obchodě objevila obří várka vajíček, ale druhý den už zase prázdné police. Takže náš způsob stravování byl jít ráno do restaurace na americkou snídani, na odpoledne si vzít muffiny od snídaně s sebou a večer jít na večeři.

Ty dlaždice chci domů!



Připíjíme Trinidadu na zdraví kubánským národním nápojem,
kterým není Mojito ani Cuba libre, ale Daiquiri!

Salud!



Přála bych kubáncům, aby tahle jejich "socialistická pohádka" taky jednou skončila a dočkali se svobodné Kuby. Sice mi občas připadalo, že to většině snad ani nevadí a dokáží být veselí a spokojení i tak.

Za sebe ale vím, že kdybych se svojí povahou měla na Kubě žít já, asi bych se hodně trápila, i když je to nejspíš těžké posoudit coby kdyby. Jsem alergická na aroganci moci, kterou tady mají taxikáři, úředníci nebo kdokoliv, kdo má něco co potřebujete. Každopádně bych výlet na Kubu doporučila všem, kteří už trochu zapomněli, co to je ten socialismus abychom si to nemuseli znovu zopakovat podle hesla George Santayana  "Ti, kdo si nepamatují minulost, jsou odsouzeni k tomu ji opakovat."


El Nicho

$
0
0
Po cestě zpět na Varaderské letiště jsme se ještě rozhodli zastavit se u vodopádů El Nicho, sice nás to stálo menší dohadovaní se s taxikáři, protože většina taxiků jsou veteráni, a těm se moc do hor jezdit nechce, ale podařilo se a stálo to za to.










tradeskancie tu rostou jen tak, jako plvel, to mě nikdy nepřestane udivovat...

A tillendsie místo jmelí







Turistů tady bylo málo, což byla po Trinidadu příjemná změna a vodopády tu jsou opravdu dechberoucí.


Ta příroda to stejně umí naaranžovat nejlíp!


Tuhle krasavici jsem si uloupla a propašovala v taštičce s lékama domů a teď jí mám v aerárku nad stolem a pečlivě se o ní starám, není nad uloupené rostlinné suvenýry...



Tak a to byla rozlučka s Kubou jak vyšitá.




Už se jen dopravit na letiště tímhle žlutým bourákem a počkat na 30 hodin zpožděný let zpátky do našeho kapitalismu. Ani nevíte jak jsem se tentokrát těšila domů. Kuba je krásná, má úžasnou přírodu a celý je to tady jak cesta do minulosti, ale docela mi ty tři týdny stačily a jsem ráda, že jsme jí stihli včas a jak říká Tom, že "to máme udělaný".


Na vlastní pěst - Kuba

$
0
0
Varadero - Havana - Viñales - Trinidad - El Nicho - Varadero
(leden 2018)
Přílet
Na letiště ve Varaderu jsme leteli, protože sem zrovna byly levné letenky, jinak bych se tomuto místu úplně vyhla. Varadero poloostrov je turistický rezort (který vypadá jak ze 70. let) plný omšelých hotelů a kromě dlouhé bílé pláže je to tu vcelku ošklivé a brutálně turistické. Z letiště je to do rezortu ještě tak 20 minut taxikem (30CUC).
Na letišti si můžete rovnou vyměnit peníze, kurz byl ok. Pokud potřebujete internet, kartičku prodávají v odletové hale, kde se můžete rovnou i připojit (to jsme zjistili až při odletu). 




 
fronta na bankomaty
Peníze 
Na Kubě jsou dvě měny, kubánské peso (CUP) je určené pro místní a moc často ho do ruky nedostanete a konvertibilní pesos (CUC), které je určené pro turisty a pro nákup luxusnějšího zboží. Prostě něco jako koruny a bony za našeho socialismu. 


1 americký dolar = 1CUC = 25 kubánských pesos

Což v praxi vypadá tak, že místní mají všechno asi tak 20 x levnější než turisti, klasika gringo příplatek. Pokud se v tom neumíte orientovat může se stát, že zaplatíte v CUCech něco co je v CUPech, v turistických oblastech je ale všechno uváděno v CUCech. Tím pádem nepočítejte, že výlet na Kubu vás přijde nějak extra levně, nepřijde, je to tu stejně drahé jako v Evropě, jen kvalita služeb je  asi tak 3x nižší, pokud vůbec nějaké služby jsou.
Jeden z populárních triků je vám při nákupu čehokoliv vrátit na CUCy CUPy, takže 25 x méně, ty bankovky vypadají skoro stejně! Existuje na to jednouchý trik, koukejte na obrázky, na CUCech je architektura, na CUPech jsou osobnosti... jakmile vám někdo vrací bankovku s Cheguevarou, nejspíš vás právě okrádá!

Rozhodně doporučuji si vzít s sebou dostatek hotovosti, a to nejlépe v eurech, protože k americkému dolaru vám připočtou poplatek za výměnu (prostě El bloqueo!). Američani, kteří sem přijíždí mají kvůli tomu většinou s sebou kanadské dolary.
Bankomaty ve větších městech jsou, ale nám třeba nefungovaly některé karty, takže je lepší si fakt vzít všechno v hotovosti a mít to u sebe. Kartou nikde nezaplatíte.
Jen pro představu, běžný kubánec bere měsíčně 20CUC, profese jako dokroři mají 80CUC, jídlo v restauraci pro turisty stojí 5 - 15CUC, hamburgr v bistru si ale dáte třeba i za 1CUC. 



Průvodce
Zásadní věc pro cestování po Kubě byl pro mě průvodce Cuba Conga, který jsem úplnou náhodou objevila na jednom blogu. Samozřejmě se hodí i běžný průvodce, aby člověk získal základní přehled co kde je k vidění a měl informace po ruce i bez internetu (na což jsem se vykašlala a pak toho litovala, protože na Kubě už si průvodce fakt nekoupíte, ani přes internet). 
Jak píše inkognito autor Cuby Congy v úvodu, jeho průvodce začíná tam, kde končí Lonely Planet. Slibuju, že tahle knížka vás pobaví, nenajdete v ní tipy na nejlepší pláž, restauraci nebo muzeum, ale připraví vás na turistický zážitek na Kubě jako žádný jiný průvodce a ještě vám ušetří značné finanční prostředky. Nepočítala jsem to přesně, ale nám rozhodně ušetřila možná i několik stovek dolarů a přivodila pár záchvatů smíchu při pročítání spousty historek, které se autorovi na Kubě přihodily. Průvodce je pojatý jako návod na to jak hrát Cuba Conga hru, v které máte získat co nejvíc bodů za to, že odhalíte triky podvodníka, vyhastlíte lepší cenu s taxikářem nebo se nenecháte napálit od vexláka na ulici nebo paní co chce abyste jí koupili mléko pro její dítě...


"Tourists are the victims of all sorts of scams all over the world, mostly performed by people from the lower steps of the social ladder. In Cuba this is different. You risk being scammed, misled and abused by university professors, doctors and hotel managers. This makes the game of CubaConga most interesting, because they are intelligent opponents. I will get into this phenomenon, in the chapter about scams. For now it is enough to realize that even if you are an experienced traveller of so called difficult countries, you have to forget most of what you’ve learned when you arrive in Cuba." 

... má naprostou pravdu!
První slovo ze slovníčku pojmů, které na Kubě musíte znát:

"No hay" means we do not have it. You point out a dish on the menu and the answer is “no hay.” It is quite useless to work through a menu to find something you would like to eat. Just ask what they have and the process of ordering food will be a lot speedier. “No hay” can also refer to electricity or water. The inconveniences are simply a fact of life. Live with them." 



Příprava
Tu mám tendenci často vynechávat a nepřehánět, protože se prostě ráda nechávám zeměmi překvapit a nesnáším naplánované itineráře. 
Na Kubu se ale určitě vyplatí připravit, jak informačně, tak věcně. Počítejte, že na internet se dostanete velmi omezeně. A opravdu se vyplatí si nic nezapomenout, protože představa, že budu na Kubě shánět kartáček curaprox, opalovací krém nebo sluneční brýle, není moc příjemná. Ne že by to bylo úplně nesehnatelné (curaprox jo), ale určitě by to zabralo spoustu času a stálo by to dvakrát tolik než u nás. Pokud chcete jet na dovolenou nakupovat, nejezděte na Kubu.
Rozhodně nezapomeňte si vzít s sebou základní léky jako aspiriny, brufeny, černé uhlí nebo smektu... měla jsem tu střevní problémy, které jsem zatím nikde neměla a na které fakt netrpím. Taky se mi hodily špunty do uší, protože tu všude mají kohouty, i ve městech!


Internet
Když jsem u toho internetu... je to poněkud složitější... funguje to tak, že si musíte koupit ETECSA kartičku se stíratelným kódem, kterým se pak na hodinu můžete přihlásit na wifi. Kartičku si koupíte v kanceláři ETECSA za 1CUC, když vystojíte asi tak hodinovou frontu nebo si jí koupíte od vexláka na ulici za 2-3CUC. To ale není konec, pak ještě musíte najít tu wifi... většinou bývá u velkých hotelů nebo na některých náměstích či v parcích, nejlépe to poznáte tak, že se budete koukat po ostatních, když narazíte na místo, kde všichni postávají a koukají do mobilu, máte jí... ani teď ještě nemáte vyhráno, ještě zbývá se připojit, což může zabrat i několik desítek minut, podle toho jak moc je síť zrovna přetížená... nepočítejte s tím, že si koupíte knížku na amazonu nebo stáhnete obrázky či velké přílohy v mailu.
Pro nabíjení čehokoliv, na Kubě jsou americké zásuvky, potřebujete adaptér. 



Ubytování
Od roku 2011 mají místní povoleno pronajímat svoje domy a místnosti jako tzv. Casas Particulares a funguje tady i Airbnb, přes které jsme se ubytovávali my, jedna noc pro dva stojí cca 25CUC. Ze začátku to fungovalo dobře, ale asi po pěti dnech přestala aplikace fungovat, zjistili jsme, že to kubánci blokli, naštěstí měl Tom v telefonu aplikaci, která mu změnila IP adresu na americkou a zase to fungovalo...Airbnb jsme používali hlavně proto, že to je většinou záruka, že ti, co ho provozují umí alespoň základně anglicky, chtěli jsme se totiž dozvědět něco víc o životě na Kubě a já se sice španělsky domluvím, ale rozhodně si nepopovídám. Lidé se tu ale bojí mluvit o tom jak to tady chodí, takže jsme se stejně nic moc nedozvěděli. Navíc Airbnb platíte přes aplikaci, takže nám to šetřilo hotovost.


Jídlo a pití
Kuba bohužel nemá žádnou svojí typickou kuchyni. Restaurace nabízí většinou různé evropské kuchyně, hodně tu jedou těstoviny a pizzu. Samozřejmě seafood mají moc dobré a není nijak drahé, kupodivu i humra tu můžete vyzkoušet za rozumné peníze. Jinak je to většinou rýže s kaší z černých fazolí s něčím smaženým.
Byla jsem zklamaná, jak málo tu mají zeleniny a jak málo dostupné tu je ovoce. Nefungují tu žádná tržiště. Možná je leden špatné období, ale z ovoce měli jen papáju, ananas, kyselé pomeranče a občas banány. 
Rum je tu levnější než CocaCola, vodu jsme si kupovali jen balenou, ale dá se pít i kohoutková, jen je dost chlorovaná, prý to ale turistům moc neříkají, aby si kupovali tu balenou. Po incidentu s otravou z jídla, jsme ale kohoutkovou pak radši nezkoušeli.




Cestování
To je trochu místní noční můra. Pokud nejste na Kubě ve čtyřech, pronajmout si auto je drahé a navíc je to spojené s nebezpečím, že skončíte s prořízlími pneumatikami, aby vám je mohl zase někdo opravit nebo vám někdo nasymuluje cyklistickou nehodu nebo vás budou stavět policajti a chtít úplatky (dvě z těchto možností se staly mojí kamarádce a podrobně je popisují v průvodcích) nebo vlítnete do obří díry v silnici. 
Další možnost je cestovat autobusama, které jsou ale většinou vyprodané na několik dní či týdnů dopředu (pětileté plánování), takže pokud se chcete někam dostat je potřeba jít na autobusové nádraží den před odjezdem (rozhodně nechoďte na autobusák s batohem na zádech, když nemáte lístek!), zeptat se jestli jsou lístky a když nejsou, domluvit si sdílené taxi, které vás vyjde max. o 3-5CUC na osobu víc než autobus. S taxivexlákem se domluvíte na ceně, nebojte se smlouvat(!), dáte mu adresu a ráno pro vás přijede řidič, když budete mít štěstí, s parádní retro mašinou a doveze vás až na místo určení. Peníze zaplatíte řidiči až když vás doveze na místo. Pokud si nedomluvíte odvoz den dopředu, zaplatíte mnohonásobně víc. 
Auta jsou tu nedostatkové zboží, a tak jsou neskutečně drahá, starý model z 50. let minulého století stojí kolem 30 tisíc dolarů, takže všechno co tu jezdí jsou vlastně taxíky, protože každý kdo má auto se snaží si jím vydělat. Taxikáři jsou tady elita...



Pláže
Myslela jsem si, že pláže jsou prostě všude kolem dokola Kuby... nejsou. Jsou jen na některých místech, jinak jsou mořské břehy kamenité a koupat se pak moc nedá. Vyzkoušeli jsme pláže dvě, ve Varaderu, kde je asi 30km pláž s retro hotely podél. Samotná pláž je hezká, ale to prostředí okolo se mi vůbec nelíbilo. Pak jsme byli na jižním pobřeží na plážích pod městem Trinidad a to už bylo jiné kafíčko... malé korálové pláže, na některých byly i služby jako slunečníky a bar.

Počasí
Byli jsme na Kubě prvních 17 dní v lednu a počasí bylo asi jako naše české léto. Občas bylo zataženo, občas pralo slunce a večer byla občas zima na mikinu a dlouhé kalhoty. Někteří turisti nosili i tenké péřovky, ale to mi teda přišlo přehnané. Každopádně je dobré to nepodcenit a vzít si do karibiku i něco teplejšího, tam si rozhodně už nic nekoupíte. Určitě to nebylo počasí na každý den na pláži, některé dny i foukal celkem studený vítr, takže byla zima i na sluníčku.

Bezpečnost
Kuba má jednu z nejnižších kriminalit na světě. Je tu opravdu bezpečno, samozřejmě není dobré se v noci procházet ověšený foťákama v zapadlých uličkách Havany, ale stačí stejná obezřetnost jako u nás. Pokud je někdo agresivní, maximálně verbálně, ale násilné činy jsou tu velmi ojedinělé.




Pokud máte nějaký dotaz, na který budu znát odpověď, klidně to zkuste, pokusím se odpovědět...

Přivolávám washi jaro!

$
0
0


Je první jarní den a já ho letos přivolám jarníma washi páskama!

Nevím jak vy, já si přesně pamatuju svojí úplně první washi pásku, byla to od začátku láska na první polep! 
Byla zelená, strakatá a koupila jsem si jí asi před 6 lety v Amsterdamu v jednom design shopu. Až po nějaké době jsem zjistila, že to není obyč umělá izolepa, ale papírová páska a že pochází z Japonska.

Asi už všichni washi pásky znáte, protože se za tu dobu hodně rozšířily, ale kdybyste si náhodou lámali hlavu, co to vlastně to washi znamená, tak vám ušetřím hledání... washi znamená doslova "japonský papír" (wa v překladu označuje vše japonské, shi je papír). Nejkvalitnější washi pásky vznikají z pravého japonského papíru, já kvalitní washi pásku rozeznávám podle hedvábného povrchu papíru a lepidla, které nezanechává stopy, když washi pásku sundavám, ty luxusní jsou pro mě škoda, a ty nekvalitní se nedají používat.





Washi pásky mají neuvěřitelné množství využití.  
Já je používám hlavně na TO DO listy a na vlepování si lístků a fotek do diáře, k lepení plakátů a pohledů na zeď a na balení dárků a lepení obálek a vlastně na všechno, co je zrovna potřeba. Protože se snadno sundavají, jsem ochotná je použít i tam, kde bych jinak váhala, třeba jsem doma oblepila všechny vypínače. Letos se s nimi chystám ozdobit velikonoční vajíčka, protože ty květinové na to budou ideální!


zdroj

Plné album typů, co všechno se s washi páskami dá vyrábět a lepit najdete v mém washipáskovém albu na Pinterestu.

Po washi páskách se nijak zvlášť nepídim a rozhodně je nesbírám, ale už dlouho mi chyběly nějaké krásné květinové vzory, většinou narazím na geometrické nebo dětské motivy... a tak jsem se rozhodla udělat radost nějen sobě, ale i ostatním tvůrčím duším, které by rády nějaký ten rostlinný motiv a objednala jsem do Zahrady na niti  několik druhů květinových washi pásek. 

Nakonec jsem vybrala tyhle, které mi přišly nejkrásnější:







hrachor





monstera





pivoňka





chrpa




hortenzie





mimósa

  

Jsou to washipásky tradiční velikosti, na šířku mají 1,5 cm, na délku 7 m a jsou zabalené v krásných malinkých krabičkách, takže můžou posloužit třeba rovnou jako milé dárky pro milovníky květin!


Teď si jen vybrat, že?



A pak jsem ještě neodolala washi pásce s pokojovýma rostlinama, to byla taky láska na první pohled! Je na ní jedenáct rostlin, od tchýniných jazyků, přes kaktusy po pileu! No to nešlo jinak...








Hnedka jsem si s ní zkusila ozdobit mojí oblíbenou hranatou mističku a ještě teď se nad ní rozplývám...




Květinové washipásky v šesti variantách i Washi pásku pokojovky najdete v Zahradě na niti nebo také na eshopu.

Na co washi pásky nejradši používáte vy a jaké máte nejoblíbenější?


Tak krásný první jarní den, který bude rovně dlouhý, jako noc! Snad už na sebe to jaro nenechá moc dlouho čekat!

ps.

$
0
0
A ještě jsem zapomněla na tyhle boží rostlinné nálepky se sukulenty a pojojovými rostlinami!




Jsem z nich úplně na měkko...


Rostlinné nálepky jsou také schované týhle ťuťu krabičce,
vejde se jich tam celých 43, prostě pořádná jarní dávka! 


Rostlinné nálepky, stejně jako květinové washi pásky jsou k dostání u mě v Zahradě na niti nebo na eshopu.



A teď už jaro pojď!

Rostlinná štafeta vol. 4

$
0
0

Napište si do diáře, že ve čtvrtek 5. dubna od 16 do 20 hodin, proběhne v Zahradě na niti dalši, už čtvrté kolo Rostlinné štafety! Přihlašte se do události tady, ať vám neunikne žádná aktualita a pozvěte i kamarády!

Doufám, že jaro se nám umoudří a dorazí už také v plné parádě!

Pokud jste o Rostlinné štafetě ještě neslyšeli, nechte mě vám objasnit o co jde... 
Akce vznikla z potřeby zbavit se některých rostlin, kterých už jsem měla doma moc. Nemám ale to srdce svoje rostliny jen tak nechávat u popelnic, a tak mě napadlo, že je pošlu dál štafetou. Trochu mě k tomu inspiroval příběh pilei peperomioides, které říkám štafetová královna. 
A tak vznikla myšlenka Rostlinné štafety, kterou v Zahradě na niti pořádám od června 2016, mrkněte na úplně první kolo Štafety. 



O co jde na Rostlinné štafetě?

Hlavně o to, vyměnit svoje nechtěné rostliny/řízky/semínka a za jiné, které třeba zase něchce někdo jiný. Ale pozor, účast není podmíněná tím, že můsíte samy něco přinést, jediné pravidlo je, že si každý musí minimálně jednu rostlinu odnést! Většinou se jich sejde dost pro každého. 
Také jsem moc ráda, když ke svým rostlinám přidáte cedulku s příběhem rostliny. Některé mají příběh delší, některé žádný, pak stačí přidat třeba jen informaci se jménem, případně s tipy, jak jí pěstovat... rostlina s příběhem má ale mnohem větší cenu, protože k ní má člověk hned jiný vztah!



Budu se na vás moc těšit v Zahradě na niti na 4. kole Rostlinné štafety, tak doražte!





Jak jsme bydleli v Pinterestu

$
0
0
Barcelóna je město nabušený kulturou a stylem, a tak když jsme se tam s Tomem vydali za trochou tepla v předjaří, řekli jsme si, že se musíme i nějak stylově ubytovat...

Teplo se díky závanu ruské ledové vlny nekonalo, ale zato stylu se nám dostalo vrchovatě. Jak je naším dobrým zvykem, řešíme vše na poslední chvíli, takže až zas tak na výběr nebylo, ale měli jsme štěstí. Tom ukázal na pokoj V srdci Barcelóny ve starém centru Barri Gotic, já uviděla vanu na nožičkách a bylo jasno.



Ve skutečnosti je ale ten byt ještě hezčí než na fotkách, slintala jsem od chvíle, co jsme v jednu ráno překročili práh. Ali a Guillaume mají opravdu vkus a jejich byt je vyladěný do nejmenšího detailu. Měli tam tak naklizeno a všechno srovnáno, že mám sto chutí celý Velikonoce píglovat.



Na Airbnb prostě fajn, že máte možnost potkat místní, kteří vám doporučí nejlepší tapas v okolí a řeknou i něco o tom kam nejít běhat, protože tudy zrovna bude pochodovat separatistická demoška... 




Ve vaně na nožičkách jsem se nakonec nekoupala, ale za to sprchovat se s palmou bych, prosím, chtěla každý den!



Uplně se vidím, jak ležím v té vaně a čtu si Kunderu ve francouštině :-D



Náš pokojíček byl sice super maličký, ale o to rozkošnější!


Orientální lucerna za oknem do světlíku mě dostala

Normálně oranžovou nemusím, ale sem si neumím představit lepší barvu



Prostě jsme se nestačili divit, že bydlet se dá i v Pinerestu, a docela dobře vám řeknu, bych si to nechala líbit i déle!

Pokud ještě nemáte účet na Airbnb a rádi byste se zkusili touto cestou někde ubytovat, zaregistrujte se přes můj odkaz a automaticky dostanete kredit 725Kč (a já získám na oplátku 375Kč za doporučení).

My už se snad jinak ani nikde neubytováváme, funguje to všude po světě, bydleli jsme přes Airbnb v Maroku, v Peru, v Itálii, v Londýněv Izraeliv JAR a dokonce i na Kubě a u nás v Čechách to funguje taky! 
Můžete si pronajmout samotný pokoj, celý byt, celý dům nebo třeba i seník či hausbot, tak se nebojte se k někomu nastěhovat, řiďte se recenzema předchozích návštěvníků a zaručeně už nebudete chtít nikdy na cestách bydlet jinak ;-)


A jak bydlíte vy, když cestujete? A bydleli jste taky někdy v Pinterestu? 





Moje džungle

$
0
0

Každé jaro už ani nevím kolik let zpátky začíná u nás doma tím, že sprchuji všechny svoje zelené krásky a u toho si s nima povídám a říkám jim, že další zima je pryč a teď už bude zase hodně světla a vypne topení...

A když jsem je tak všechny sprchovala, tak mě napadlo, že vám je všechny představím, protože jsou to osobnosti, které stojí za pozornost. Budu muset tedy trochu vytáhnout z paměti jejich příběhy, tak snad si na všechny vzpomenu, některé z nich mají za sebou opravdu lecos... tak si radši uvařte čaj, tohle bude dlouhej příspěvek!

Začnu touhle babičkou tlusticí, protože je to asi moje nejstarší kytka. Dostala jsem jí jako úplně malinkou v pidikvětináčku od svojí učitelky biologie na gymplu někdy na konci minulýho století a od tý doby pěkně povyrostla. Pravidelně jí zaštípávám a pak je mi líto ty řízky vyhodit, takže je to za ty léta už pořádná štafetovka a má po světě spousty potomků! 


Tyhle konkrétní tři miminka už se těší na čtvrteční Rostlinnou štafetu, tak doražte!


Šefleru mám od mámy, dlouho, hodně dlouho byla jen jako řízek ve sklenici. Nechci aby moc rostla, tak jí moc nezalévám a dává tak 10 cm za rok, tak si spočítejte, jak je stará ;-)
Ten pryšec vedle je poděděnej po kamarádce, co už ho nechtěla, bylo mi ho líto, tak jsem se ho ujala, je to můj rostlinej underdog. Moc slunce si u nás chudák neužije, připadá mi, že je pořád stejnej, ale možná už taky povyrost, jen jsem to nezaznamenala.

Tenhle převislej cissus neboli žumen mám z našeho univerzitního skleníku, kde jsme měli mnou neoblíbený předmět Interiérové květinářství, kdybych tenkrát tušila, že pokojové rostliny bude jednou můj denní chléb... tenkrát mi přišlo strašně zbytečný učit se rozeznávat 30 druhů palem, když je nemůžu použít do zahrady... 


A tady je pohromadě celá moje pileí famílie. Tam vzádu je matka pilea, kterou jsem dostala od Olívky asi před třema rokama a ta jí zase dostala jako úplné mimi v roce 2013. Strašně se mi tenkrát líbily ty její vtipný kulatý listy a až když jsem pátrala po tom, co to je vlastně za kytku jsem narazila na úžasný příběh téhle štafetové královny, jak jí říkám.
Na květinové poličce dělá parádu retro asparágus, ten přežije snad úplně všechno, spousta lidí ho nemá rádo kvůli připomínce socialistických kanceláří a zeleně ke karafiátům, ale já ho mám ráda. Taky tu mám jedno darované Chlorophytum - zelenec, ve skleničce s háčkovaným obalem, takovej plevel a mě teda moc neroste. A pak tu mám svícníky, ty na poličkách vyniknou úplně nejvíc a ten zbytek vám představím níže.
Tenhle starček je snad nejněžnější rostlina, co mám, korálky na šňůrce nebo kapky rosy... dostala jsem ho minulý rok od mého pana kaktusáře a už mu pár korálků přibylo, tak snad udělá časem pořádný korálkový závěs

Ropucha býval popelník z kterého jsem udělala květináč pro můj oblíbenej sukulent - Sedum 'Burito' a tenhle mexický cik cak kaktus jsem dostala minulý rok štafetou od jedné milé dámy, protože jsem po něm dlouho toužila, je to Cryptocereus anthonyanus, doufám, že mi jednou vykvete! 

Můj milovanej svícník, kytka s nejdivnějším jménem Ceropegia woodii, v květináči s kličkou, nerozlučná dvojka 

Tohle je anthurie Bára a je to jediná kytka, kterou měl Tom doma, když jsem se přistěhovala. Byla tenkrát v dost zuboženým stavu, myslím, že dostala trochu vody tak jednou za půl roku. Teď už je ale zase veselá a kvete nám celý rok.

Ripsális je moje úplně nejmladší kytka, čmajzla jsem jí u vodopádů El Nicho na Kubě a potají si jí v kapse batohu přivezla domů. Už pustila kořeny, tak jsem jí zadasila a doufám, že se jí u mě nebude moc stýskat po džungli...
Tuhle tlustici "šrečí ucho" mám už asi dva roky, ale nějak se jí u mě noc nedaří, je pořád stejná a nepřirůstá, dostala jsem jí od jednoho pána sběratele rostlin, co mě občas příjde navštívit do Zarady popovídat si o nových rostlinných úlovcích. 
Klívie od Bohdany je taková moje vzpomínka na babičku, která měla vždycky obří rozrostlé klívie, které každý rok kvetly obřím trsem oranžových květů. Tak doufám, že tahle moje taky jednou třeba vykvete, zatím pustila dvě nové rostliny.

Ficus triangularis má takhle úžasný trojúhelníkovitý listy a je to docela držák, zvládá málo světla a málo péče.
Tuhle starodávnou fialku jsem dostala od kamarádky co se zbavovala rostlin pro nedostatek času a místa. Jak na potvoru zrovna nekvete, což je výjimka, protože jinak kvete snad celý rok.

Moje druhá polička je pro rostliny jen na léto, jinak na ní pro ně není dost světla... přes zimu jsou mezi okny, aby měly dost světla...



Za oknem mám i různý pidi sukulenty, kterým jsem neodolala na různých výstavách... na zimu je tam pro ně ideální místo, letos tam přečkaly i ty mrazy, díky tomu, že jsem je od října vůbec nezalila.

A abych nebyla kovářova kobyla... moje dvě kokedamy - parožnatka a nolina, dalších asi 6 mám v Zahradě ve výloze

Pak mám také samozřejmě nějaké ty tillandsie, jak jinak než v aeráriích, tu úplně dole jsem taky propašovala z Kuby

Ještě mám jedno aerárium, s rozchodníkem, už nám takhle visí na lampičce asi tři roky... hodně nenáočná kytka, zálévám jí tak dvakrát do roka
A nakonec jedno selfíčko s tou mojí džunglí. Poprvé jsem učinila její sčítání, abych zjistila, kolik kytek to vlastně s námi bydlí a došla jsem k neuvěřitelnému číslu 44! To už je teda pořádná přesila...

A jak jste na tom s domácí džunglí vy?

Přeju vám všem krásné Velikonoce!

Report z Rostlinné štafety vol. 4

$
0
0
Ráda bych moc poděkovala všem zúčastněným včerejší první letošní Rostlinné štafety, děkuju! A že vás nepřišlo málo! Občas na chodníku před Zahradou nebylo k hnutí, ale pak se to trochu rozvolnilo a bylo to moc fajn. Ani jsem nestíhala zaznamenat, jaké všechny druhy rostlin jste donesli, protože to štafeta jela takovým tepem, že nekteré rostliny se ani nedostali na stoleček a šly doslova štafetou z ruky do ruky!
Tak tady jen pár fotek, které jsem stihla zachytit...

Jedna fotka těsně před začátkem štafety


A pak to vypuklo :-D



První štafetovka dorazila ještě před 16. hodinou a měla i vzorný štafetový životopis!



Asi největší štafetovka Rostlinné štafety vol.4 byl tenhle drahouš 35 letý fíkusák, který byl za život jen jednou přesazený a nikdy nehnojený, a tak čekal na svého nového majitele a dočkal se, zdravím ho do nového bydliště na litoměřicku!


Helena jako vždy přinesla štafetovky i s ilustračními obrázky rostlin <3

Vzorně jste psali i příběhy rostlin na cedulky! Děkuji, protože taková rostlina s příběhem má hned větší hodnotu a vztah k ní je pak mnohem hlubší ;-)

"Semínka bavlníku, původ Kazachstán, nechat v namočeném hadříku několik dnů, potom do květináče, minimálně 30cm hlubokého. Roste jen při teplotě nad 20°C, v době květu nechat zeminu proschnout a po té zalít."
Tyhle bavlníková semínka mám ještě k dispozici, kdyby někdo zatoužil vypěstovat si bavlnu!



Štafeta zaujala i Českou televizi, tak možná budeme v ČT24! Určitě dám vědět, kde pak najdete reportáž!

A taky přijela štafetovat jasanová lyžnice, básnířka a cestovatelka Katka Mandulová a odvezla si v kapse rýmovník!

Sešlo se i spousta semínek!






Dokonce i podvodní štafeta, to jsem teda koukala!

"Pokojovka lipka žlutá, hodně chlastám a rychle přirůstám" :-D




Párek naklíčených avokád ve stylových sklenicích




Objevila se i vanilka!!!

Sešlo se spousta orchidejí k záchraně a dokonce někdo věnoval i hnojivo <3

Štafetový papyrus neboli šáchor

Letos byly nejvíc v kurzu rýmovníky, sešlo se jich po zimě docela dost... tak jsem si také jeden ukořistila, ještě jsem ho nikdy nepěstovala, tak uvidíme!



Tak ještě jednou díky vám všem, kteří jste se zúčastnili Rostlinné štafety a přinesli všechny ty zelené poklady! Překvapilo mě, kolik se nás sešlo! Příští, 5. kolo se bude konat někdy v půlce května, tak sledujte buď můj blog nebo facebook nebo instagram, určitě dám včas vědět!

Navíc jsem na fb založila skupinu Rostlinná štafeta, kam se můžete přidat a domlouvat se na předávání rostlin, semínek a řízků i mimo tyhle moje akce v Zahradě na niti ;-)


Tak štafetovým rostlinám zdar a příště zase na štafetě ahoj!

Ps. Tentokrát nezbylo vůbec nic! 



Nejkrásnější lízátka

$
0
0

Když jsem poprvé viděla tahle květinová lízátka, zatajil se mi dech. Jsou tak krásná, že se člověku nechce věřit, že jsou opravdu k jídlu, proto se na to také každý pro jistotu zeptá... ale vážně jsou, jestli teda máte to srdce tu krásu slízat.



Za květinovými lízátky stojí Monika, která si po dlouhém zkoušení a bádání vynalezla svojí vlastní recepturu na cukrovou hmotu pro tvorbu lízátek a s podporou svého muže Luboše, začala tvořit tyto nádherné objekty k lízání. 
Lízátka Lumon jsou zcela bez konzervantů a barviv a obsahují jen přírodní aromata a rostliny, které si Monika sama ekologicky pěstuje nebo je nakupuje z ekologických zdrojů.



Lízátka vznikají ručně a každý kousek je tak originál, Monika s Lubošem je vyrábí po malých várkách a nechtějí ze svého malého podnikání dělat obří byznys, což je mi moc sympatické, mám to totiž podobně. 
S Monikou jsme se potkaly u mě v Zahradě na niti a tak dobře jsme si popovídaly a padly si do oka, že jsme se nakonec domluvily, že budu moci lízátka Lumon nabídnout svým zákazníkům. Moc mě tahle spolupráce těší, protože vím, že Monika svoje lízátka neposkytuje kdekomu a hodně jí záleží na tom, aby do konkrétního obchodu i stylově zapadla. Lízátka Lumon tak najdete hlavně na různých marketech a prodejních akcích, kde je prodávají osobně, aby měli i kontakt se zákazníky...


A tak jsem vyzkoušela první várku lízátek s maceškami a příchutí jahoda a lesní plody a všechny byly takřka během pár dní pryč!



Lízátko s maceškou a příchutí lesní jahody



Ptala jsem se Moniky, jak vlastně na tenhle skvělý nápad s lízátky přišli, protože tyhle počáteční impulzy, které vedou ke vzniku nových značek a projektů, mě vždycky nejvíc zajímají. 

Na počátku lízátek Lumon tedy byla Lubošova touha se osamostatnit, Monika už podniká dlouho, je totiž fotografka. Po cestě autem domů do Prahy s Lubošem přemýšleli, v jakém oboru by mohli podnikat a napadlo je vyrábět skvělou točenou zmrzlinu, jako mají v jedné cukrárně na Moravě, ale pak si uvědomili, že zmrzlina je trochu sezónní záležitost a zmrzlinářství se v Praze za poslední dobu vyrojilo docela dost. A jak monika přemýšlela nad různými cukrovinkami, napadli jí lízátka a to, že vlastně u nás nemáme žádná krásná a nechemická lízátka. 

plně si vybavuji, jak jsem po návratu z cesty začala hledat recepty, a co je vlastně potřeba za povolení pro výrobu cukrovinek. Po přečtení všech povinností, co máme mít, jsem se "zhroutila", že to nemůžeme dát. Člověku při umělecké činnosti stačilo jen mít živnostenský list, ale tohle bylo o dost náročnější... ale na druhou stranu vytvořit svojí značku má své velké kouzlo, kdy vím, že jednou na smrtelné posteli si poklepu na rameno a řeknu si: Jsi dobrá, nevzdala jsi to! Ať už mě to uživí nebo to časem zanikne."říká Monika.

Dva roky jí trvalo, než přišla na vlastní recepturu lízátkové hmoty, která by fungovala tak, jak je na květinová lízátka potřeba a pak se do toho s Lubošem pustili na plno. Svoje květinová lízátka představili pod značkou Lumon minulý rok v září. Kuchyň, kde lízátka vyrábí si zatím pronajímají, ale i tak je to veký krok od myšlenky k lízátku a já smekám před každým, kdo se zapáleně do takové nejistoty podnikání pustí. 

Lízátka Lumon se šafránem na zakázku
A tady už pár fotek z aktuální lízátkové várky, kterou mám právě teď v Zahradě na niti... najdete tu lízátka velká i menší, kulatá i ve tvaru srdce a s různými květinami, příchuť mango nebo limetka.

Lízátko s okvětními plátky chrpy a příchutí manga

Lízátko s květy měsíčku, chrpy a meduňky a příchutí limetka

Květinové lízátko ve tvaru srdce s okvětním plátkem růže a příchutí manga
Lízátko tvaru srdce s maceškou <3

Vyzkoušela jsem mangové s maceškou, ale musela jsem se dost přemlouvat ho vůbec načít, protože je tak krásné, že je přece škoda ho sníst! Ale musím říct, že slízat i to malé lízátko docela trvá, takže jsem se nakonec kochala a lízala na několikrát, než jsem se prolízala až k macešce <3


Tak až sobě nebo někomu budete chtít osladit život (nebo budete mít hypoglykémii ;), stačí se zastavit u mě v Zahradě pro květinové lízátko! Zlepšení nálady zaručeno!

foto:  Lumon a Zahrada na niti

Jarní Bloges Market

$
0
0



Tuto neděli 22. dubna od 14 do 20 hodin proběhne ve Vnitroblocku jarní Bloges Market plný stylového oblečení vybraných českých blogerek, které budou posílat dál svůj šatník! Sledujte Flower Bloges Market na FB nebo mrkněte na blog Bloges robes, kde se dozvíte podrobnosti!

Vstupné je 50 Kaček a k němu dostanete i drink na uvítanou ;-)

Téma letošního jarního Bloges Marketu jsou květiny, a tak tam budete moci potkat i Zahradu na niti! Přijďte mě navštívit do hip Vnitroblocku, ráda vás uvidím!






Jarní vítr z hor

$
0
0
S jarem mám vždycky trochu uklízecí mánii. Stresuju, že máme všude binec, neumytá okna, nesbalené zimní věci, no znáte to... 

Mám strašnou potřebu ve všem udělat pořádek, aby na mě prostě nevykukovali kostlivci ze skříně, protože jenom to všechno zavřít do komory to kupodivu nevyřeší. Letos už jsem si odškrtla radikální probírku šatníku, úklid zimních věcí, přidání věcí, které nechci na letgo a odzimování balkónu (to byla ta nejpříjěmnější věc, samozřejmě)... ještě mě čekají okna, ta hodně oddaluju, no Marie Kondo ze mě asi nebude! 

Uklízecí mánie se nevyhla ani Zahradě na niti, tam totiž trávím vlastně ještě víc času než doma.

Lišák

A tak jsem v rámci proluftování skladu založila na e-shopu sekci SLEVY, kde najdete spoustu věcí se slevou, někdy až 50%! Jsou to věci nové, bez vad, prostě jen potřebuju prostor, tak se mrkněte, třeba budete něco nutně potřebovat ;-)
Tady malá ukázka...

Budka pro ptáky z truhlářské dílny z Moravy, ideální čas jí umístit, aby se vám ještě na zahradě někdo zabydlel, tudy!

Zlatá krabička na poklady

Ručně háčkovaný svícen ze zavařovačky, který doma používám i jako úžasnou vázu na luční kvítí

Cibulové vázy na rychlení cibulovin, zelená a čirá


Světelná hvězda na tužkovky s časovačem, ideální pro tu správnou romantiku na terasu...

Alfonso z dánské dílny Meyer Lavigne čeká na nové háro

Magnetická nástěnka, na kterou se dá i psát smazatelnými fixy

Koule s LED diodami aka "Měsíc" do každého okna!


A Věra už se připravuje k letu do nového domova!

Další zlevněné produkty ze Zahrady na niti najdete v eshopu v záložce SLEVY

A jak to máte s jarní uklízecí mánií vy? Už máte umytá okna?
Krásné jaro léto!

Pěstitelův ráj

$
0
0
Ještě pořád existují v Praze staré tradiční obchůdky, které se za posledních víc jak 20 let nezměnily. Nemají webové stránky ani facebook ani instagram ani e-shop a vlastní je lidé, kteří svému oboru dokonale rozumí, jsou milí, umí poradit a navíc má člověk pocit, jako by se vrátil v čase.

Přesně takový je Sezam - Specializovaný obchod pro zahrádkáře a pěstitele květin Kubín na Belehradské. Odkaz vám sem tedy dát nemůžu, protože do království semen, sazenic a přípravků pro pěstování pana Kubína, musíte prostě přijít osobně. 

Kdo to má ale na Bělehradskou 93 trochu z ruky, mám pro vás aspoň malý foto report, protože tohle jen tak nikde neuvidíte!







Najdete tu snad všechny semena roztodivných odrůd zeleniny, na které si vzpomenete



Někdy je mi fakt líto, že nemám pořádnou zahradu a skleník, abych si mohla nakoupit plný koš všemožných odrůd a sít a přesazovat a zalívat a kochat se a sklízet... 

Mají tu i nepřeberné množství semen okrasných rostlin, třeba tyhle moje milované čínské karafiáty, co mívala na zahradě moje babička




Najdete tu i nějaké ty sazenice 

Taky hlízy a cibule!

A různé přípravky na hnojení, škůdce, plísně... a to nejdůležitější - pánové vám odborně poradí co a jak použít, co a jak pěstovat nebo jak bude ta která zelenina velká a jaké má plody!

Samozřejmě tu mají i rozličné nádoby na pěstování, malé pařeníčky, truhlíky a tak...






Původně jsem sem šla jen pro prášek na kořenění řízků, ale nakonec jsem nakoupila i nějaká semínka, protože jsem prostě chtěla tyhle dva pány co vedou takovýhle super retro grow shop, podpořit. 

Semínka dám k dispozici na 5. kole Rostlinné štafety, která bude 24.5. tak doufám, že dorazíte opět v hojném počtu!



Tak pěstování zdar!

Cesta z města do města

$
0
0
Tom byl od čtvrtka na novém brněnském festivalu TV a online seriálů Serial Killer a já se přijela do Brna jen tak mrknout. Sedět v kině, když je tak krásně považuju za hřích, takže jsme sobotu a neděli věnovali objevování moravské metropole.


Krásně zrekonstruované Denisovy sady pod katedrálou na Petrově a výhled z nich mi trochu vyrazily dech.


Místodržitelská zahrada v romantizujícím stylu je taková skrytá oáza



V parku je  umístěno i tohle krásné pítko a koupelna pro ptáky na dešťovou vodu, kéž by takévých bylo víc. Zahlídla jsem tu kosáka, který se šel podívat, jestlu tu nezbylo trochu vody na koupel...



Dala bych přednost čisté stěně, ale když už graffiti, tak aspoň duchaplný

Zeleň na Zelňáku

Na oběd jsme si zašli do bistra Soul na jejich vyhlášené Fish and chips, doporučuji! Hned vedle nás si je znalecky dával Miloš Čermák

Na kafíčko jsme se posunuli do SKOGu, kde jsme potkali tuhle štafetovou královnu pileu, kde jinde taky než v tomhle skandinávském hipstr podniku, že?


Plevel ve vázách je prostě <3 

Tohle místo bylo tak inspirativní (nebo že by to bylo tím kafem), že když jsem náhodou vytáhla z kapsy tuhle brožku, rozhodla jsem se, že jí ve SKOGu pro někoho schovám (možná už jste zaznamenali v insta stories) do teď se mi ale nikdo neozval s tím, že by jí našel/vyzvedl, tak možná tam stále na někoho čeká!
Zn. najdi asparagus a zašátrej ;-)

A po kafíčku jsme si dali zmrzku na náměstí
... hruškovou a šípkovou 


Na tenhle animák Isle Of Dogs od Wese Andrsona se s Tomem těšíme už rok a půl a teď jde konečně do kin!


Na jedné zdi před školou... 

Výhled na Brno ze Špicberků, jak říká Tom. Vidíte to kůzle kaskadéra? Vylezlo až skoro nahoru, čekala jsem, že mi skočí do náruče



Opojná vůně akátů a průhledy, trochu mi to tu připomnělo Petřín


Já tyhle zářivě zelené nažky javoru mléče prostě miluju, no... mají stejnou barvu jako jeho květy, které se objevují ještě před olistěním



Takhle velkou rozkvetlou paulownii jsem asi ještě neviděla, v Praze jsou vysázené u Anděla, ale zdaleka ne takhle veliké

Tenhle strom má nejkrásnější jméno, jmenuje se liliovník tulipánokvětý a pochází z Ameriky, takže u nás roste jen v parcích, mě vždycky připadaly i ty listy jako květy tulipánů

Na večeři jsme zašli na bramboru do Fabrik, moc příjemnej garážovej podnik! Jojo, s Tomem jsou výlety tak z 50% o jídle, ne že by mi to vadilo!

A jak bychom mohli navštívit Brno bez alespoň jednoho drinku v tomhle podniku, že? Koncentrace hipstrů veliká, v čele s Ferrym, ne vše je třeba fotit, je třeba tam zajít osobně, takový výběr rumů jsem snad nikde neviděla


V Praze máme Sezam, v Brně mají Floru, uvnitř jsem tedy nebyla, takže nemohu posoudit kvalitu nabídky a podniky porovnat, z venku je to ale retro, který se rozhodně vyrovná retru uvnitř Sezamu!


Ráno jsme posnídali vajíčka v Momentě na Zelňáku a pak si půjčili Rekola a projeli se po Brně a okolo řeky Svitavy. 
  


Tahle loď zaparkovaná uprostřed činžáků je divadlo Radost s Muzeem loutek :-o

Krásný brněnský posvitavský industriálek!




No a hurá z města do města po druhé, byla to návštěva krátká, ale o to intenzivnější!
Až se budete nudit, vyražte do Brna, protože nuda v Brně rozhodně nehrozí, je to mystifikace!

A proto jsme v Brně rozhodně nebyli naposledy! Co byste mi doporučili navštívit příště? Jestli máte tipy, sem s nimi, ráda se nechám inspirovat!

ps. vilu T. jsme "udělali" už před pár lety, takže jsme jí tentokrát vynechali

pps. dost mě zajímá, jak to nakonec dopadlo s brožkeškou!


Viewing all 308 articles
Browse latest View live