Od půlky října minimálně do půlky listopadu máme v Zahradě na niti malý pop-up nové kolekce nádherných kabelek od Lucie, která tvoří pod značkou Luciela Taschen.

Lucie svůj malý atelier v Petrské ulici díky kovidu zavřela, a tak jsme se domluvili, že jejími novými kabelkami z kolekce WHITE WITCH a peněženkami LT Mikro Mini vyzdobíme naší výlohu. Výsledek naprosto předčil má očekávání. 

Upřímně, já moc často pop-upy nedělám, o to více mám z takové akce radost. Výloha Zahrady na niti na chvíli ožije trochu jinak než jste zvyklí a kabelky v podzimních barvách daly všemu opravdu šmrnc.

Přijďte mrknout a vzkoušet! Jsou precizně ušité, jednoduché a nadčasové.

Ke každé kabelce i peněžence dostanete kaktusovou brož ze Zahrady na niti jako dárek, a to i na e-shopu, stačí zadat do poznámky u objednávky heslo ZAHRADA!

Japonské umění aranžování rostlin, tradice, která v Japonsku sahá až do 8. století, kdy se sem aranžování rostlin dostalo z Číny. Ikebana dosáhla svého vrcholu až v 16. století, kdy pod vlivem budhistických a čajových mistrů, vznikaly různé umělecké školy ikebany. 

Nejstarší doklad o různých stylech ikebany z 15. století, zdroj

Kresba ikebany ve stylu rikka ze 17. století, zdroj

Ikebana stylu tatebana, zdroj

Jeden z nejstarších stylů se jmenuje tatebana, kde se aranžuje větev borovice do vázy s úzkým hrdlem. Stále aktuální je styl rikka, jehož nejnovější podoba je z roku 1999. Stylů a škol ikebany je mnoho a všechny mají svoje pravidla, učení a mistry. Třeba styl čabana je styl ikebany určený pro čajový obřad. Má jednoduché uspořádání obvykle z kvetoucí větve ideálně v barvě kimona hostů. 

zdroj

Ikebana je velmi komplikované umění se spoustou pravidel, přenesených významů a symboliky. Je založeno na budhistických tradicích a myšlenka štěstí a neštěstí nebo dobré a zlé náhody má vliv nejen na výběr rostlinného materiálu ale i na formu uspořádání.

Ikebana se skládá ze tří základních částí, které symbolizují nebe, lidstvo a zemi. 

zdroj

Pro představu jak komplikované je tvoření ikebany... nejdelší stonek je označován "šin" a symbolizuje nebe, jeho sklon k ústřední ose je 15° a linie směřuje mírně dopředu. Druhá linie se nazývá "soe", symbolizuje lidstvo a je odkloněna od hlavní osy o 45° a má vzbuzovat dojem že vyrůstá stranou celku. Třetí linie symbolizující zemi se nazývá "hikae" a aranžuje se opačným směrem než předchozí linie "soe" v úhlu 75°. 

Japonská předsíň - tokonoma, zdroj

Od obětování roslin na oltářích a při čajových obřadech se květinová aranžmá přesunuly do tradičních japonských domovů. Konkrétně do části domu zvané tokonoma - reprezentativního výklenku v předsíni, kam jsou umísťovány umělecké předměty.

V Japonsku je pro aranžování ikeban používán kenzan, slaměná podložka či aranžovací hmota oasis.

Kenzan v doslovném překladu z japonštiny něco jako hora z mečů. Podle vzhledu se tomuto nástroji říká též ježek či ježatá žába, protože se umísťuje do vody. Sloužil k tvoření ikeban hlavně ve stylu moribana, kdy se květiny aranžují do mělké misky či na hluboký talíř.

Kenzan vyrobený v Čechách je k dostání v Zahradě na niti.

V západní kultuře se ikebana nebere tak vážně jako v Japonsku a je to spíše zdroj inspirace pro tvorbu květinových aranží v přírodním stylu.

Stačí hezká váza, miska či hlubší talíř a to co nasbíráte při procházce přírodou. Nemusíte dodržovat žádná pravidla a řídit se jen tím, co vás zrovna napadna či inspiruje. Můžou to být klidně i japonské ikebany ať už ty minimalistické nebo ty bohaté a propracované.

Tento kenzan je vyroben se slitiny cínu a olova a je doplněn o nerezové ostré bodáky. Pracuje se s ním velmi dobře a drží v něm stébla slámy i větve.

Kenzan umístíte do misky a na ostré hroty nabodnete rostliny a větvičky v poloze v jaké je chcete naaranžovat. Po té do misky nalejete vodu, aby rostliny zůstaly čerstvé. Foto: Studio Kakao

Ve Studiu Kakao seženety tyhle krásné vázy, které jsou vyrobené ze starých nádob a svítidel. Kovové stojany jim dávají novou funkci.

Kenzan vám pomůže aranžovat květiny ve váze i bez vázy, už žádná omezení! Foto: Studio Kakao

 

Monika má velký cit pro aranže nejen ikeban, ale i takových kompozic pro fotky... miluju! Foto: Studio Kakao

Zdroj: wikipedie, ikenobo.jp, 

Zahrada, která na mě udělala na naší cestě po Španělsku snad větší dojem než monstrózní Alhambra. Asi spíš proto, že Alhambru jsem viděla už podruhé a tahle zahrada byla nečekané překvapení.

Jardin de l'Albarda jsem objevila náhodou na Google maps a protože kopce v okolí Alicante jsou nízké a tudíž je na nich na túry i v září strašné vedro, byla ideálním náhradní programem. Dokonale udržovaná zahrada v majetku Nadace Enriqua Montoliu, která ve Španělsku podporuje biodiverzitu a udržitelnost. Proto jsou v celé zahradě použité pouze místní druhy rostlin. 

Mají tu i kavárničku pro nudící se drahé polovičky a vzhledem k tomu, že zahrada je opravdu obrovská, tak se to hodí. Trvalo mi dvě hodiny jí celou projít.

Tak pojďte na procházku po l'Albardě se mnou, má neuvěřitelnou atmosféru...

Sala terrena

Skoro jak od Olbrama Zoubka

Divoká část zahrady má být útočiště pro divoká zvířata

Shade house byla pro mě rozhodně nejkrásnější část zahrady

Lotos

A to je všechno!

Až pojedete někdy směr Alicante, zastavte se tu, stojí to za to!

Ve většině případů, když chce někdo radu, bývá problém někde tady:

1/ PŘELÉVÁNÍ

Nejčastější příčina nezdaru při pěstování pokojovek je z mojí zkušenosti rozhodně přelévání. Hlavně začínající pěstitelé mají představu, že rostlinám se musí věnovat a zalévat je několikrát týdně a že všechny druhy se zalévají stejně.

Četnost zálivky je u různých druhů různá a zaléží také na prostředí, kde je rostlina umístěná. Nejméně často se zalévají kaktusy a sukulenty, které mají specifické požadavky - více o pěstování kaktusů a sukulentů najdete v článku zde. Jiné nároky na zálivku mají vlhkomilné tropické druhy rostlin. Obecně ale platí, že u většiny pokojových rostlin byste měli před opětovnou zálivkou nechat vyschnout vrchní část substrátu do hloubky cca 1 cm a zalévat spíše méně. Nemusíte prolít celý květináč vodou, pokud máte tu tendenci je dobré zalévat do podmisky, pak vidíte, kolik vody jste rostlině dopřáli.

Přelitím začně rostlina strádat, protože jí začnou uhnívat kořeny a nemá tak, jak přijímat vodu a živiny, začíná žloutnout a schnout. První pomoc, když rostlinu přelijete je jí přesadit do vlhkého substrátu nebo si hned pořídít řízky k zakořenění ve vodě.

Pokud máte nutkání o rostliny stále pečovat, pořiďte si rozprašovač a dopřávejte svým pokojovkám prvidelné rosení, to jim prospěje mnohem víc než zálivka obden.

přelitá Licuala

2/ ŠPATNÉ UMÍSTĚNÍ

Umístěním kaktusu 5 metrů od severního okna, kapradiny na jižní parapet nebo jakékoliv rostliny do koupelny bez okna se nestetká s úspěchem.

Různé pokojovky mají různé nároky na světlo, to podle toho odkud daný druh pochází. Zjistěte si odkud rostlina pochází a jaké má ve své domovině podmínky a hned pochopíte, kde se jí asi bude dařit v interieru. Třeba kapradiny většinou najdete v podrostu tropických a substropických lesů kde je vysoká vzdušná vlhkost. Kaktusy a sukulenty naopak v aridních oblastech, kde celé dny praží slunce.

Calathea orbifolia, která trpěla suchem

3/ PŘEHNANÁ PÉČE

Představa, že pokojovky vyžadují hodně péče a starostlivosti je mylná. Existuje spousta druhů rostlin, které je naopak lepší zanedbávat a moc se o ně nestarat. Základem úspěchu minimální péče je dobrý výběr druhu a jeho správné umístěni. Pokud víte, že máte tendenci hodně zalévat, pořiďte si vlhkomilné druhy nebo ty sukulentní umístěte někam, kde je nabudete mít na očích. Pokud víte, že na rostliny nebudete mít čas nebo na ně zapomínáte, pořiďte si sukulenty a kaktusy.

S přehnanou péčí se setkávám často i v případech, že rostlina začne jevit známky nespokojenosti, např. začnou žloutnout listy. To rozhodně není pokyn k tomu začít rostlině dopřávat dvojitou zálivku v domnění, že schne. Žloutnutí listů může mít spoustu příčin, kromě nedostatečné zálivky také např. i přelévání, nedostatek světla, průvan, choroby a škůdce nebo také změnu prostředí. Některé rostliny jsou citlivé na změnu umístění a změnu péče, proto vám rostlina může začít žloutnout hned jak si jí přinesete z obchodu domů. Dejte jí čas se aklimatizovat na nové podmínky! 

V případě, že se rostlině nedaří, se zamyslete, jaké má rostlina nároky versus v jakém je prostředí a co by mohlo být příčinou jejího strádání, než jí zahrnete přílišnou péčí. Někdy nezbývá než vyzkoušet, co se rostlině nelíbí stylem pokus-omyl. Časem získáte zkušenosti a budete schopni lépe odhadnout řešení. 

Monstera, která trpěla nedostatkem vody a chladem

4/ NEUVÁŽENÝ NÁKUP

Je dobré se vyvarovat impulzivnímu nákupu rostlin, které nás uchvátí svým vzhledem, ale o kterých nevíte, jestli pro ně budete mít doma podmínky. Určitě je lepší si nejdříve zjistit něco málo o nárocích na péči a umístění než si rostlinu pořídíte.

Pokud s pěstováním pokojovek začínáte, postupujte pomalu, nemusíte mít během týdne doma "urban jungle" a během měsíce všechny filodendrony od A do Z. Co když zjistíte, že vás to nebaví nebo obtěžuje? Pro začátek doporučuju navštívit třeba i naší Rostlinnou štafetu, akci, odkud si můžete zdarma odnést nějakou tu rostlinu nebo řízek, dostat i pár rad k pěstování. Začínejte s pěstováním postupně.

5/ CHYBĚJÍCÍ KONTOLA ŠKŮDCŮ

Zjištění, že je vaše rostlina napadená škůdci, až když je jimi úplně obalená a škůdce se přesunul i na všechny pokojovky v dosahu, je velká škoda. Předcházejte takovým nepříjemným situacím tím, že svoje rostliny pravidelně kontrolujete a když se objeví podezřelí hmyzí cizinci, řeště to hned! Více o tom jak na škůdce zde.

vánoční kaktus napadený červci

6/ ŠPATNÉ PŘESAZOVÁNÍ 

I přesazování se odvíjí od druhu rostliny. Kaktusy a sukulenty mají rádi těsnější květináče a potřebují propustný písčitý substrát. Vlhkomilné druhy preferují dostatek prostoru pro kořeny a humózní substrát. Více o substrátech a o tom jak si namíchat svůj vlastní zde.

Jedno pravidlo je ale pro všechny pokojovky stejné, vždy použijte květináč s drenážním otvorem, který umožní odtok přebytečné vody do podmisky či obalu. Více o přesazování pokojovek v článku zde.

7/ ŽÁDNÝ UČENÝ Z NEBE NESPADL

Představa, že někdo má talent na pěstování rostlin a tzv. zelené prsty a někdo je prostě vrah rostlin a chcípne mu i kaktus a nic s tím neudělá je mýtus. Každý se může naučit pěstovat rostliny, záleží jenom kolik času a úsilí tomu věnuje. Mít zelené prsty není dědičná vlastnost, vychází z toho, že se člověk o rostliny zajímá, zkouší je pěstovat, hledá si informace a postupně získává zkušenosti. 

To že člověku občas nějaká rostlina uhyne je úplně normální, není třeba se toho bát. Chce to jen zkoušet a nebát se neúspěchu.

A jaké jsou vaše začátečnické neúspěchy a kde myslíte, že se dělá nejčastější chyba v pěstování pokojovek?

Zahrada na niti toto jaro oslavuje 10. výročí od otevření a jak jinak takové kulatiny oslavit než rostlinným happeningem. 33. Rostlinná štafeta byla tedy tak trochu slavnostní a tady malý report...

                                          

A tady náš pidi tým Zahrady na niti - Klára, já a Martina - těšíme se na vás v naší zelené džungli uprostřed Prahy nejen na štaferách, ale kdykoliv budete potřebovat potěšit oko nebo nějaký dárek ať už sobě nebo svým blízkým! 

Všechny aktuální vypsané termíny Rostlinných štafet najdete na www.rostlinnastafeta.cz 

Za krásné fotky z Rostlinné štafety děkuji Kristýně Svobodové (photobykristyna.com)

Cactualdea je největší kaktusová zahrada v Evropě najdete jí na Gran Canaria. Je tak trochu zastrčená v části ostrova, kde jinak nic moc není. Já jsem na ní narazila úplnou náhodou, když jsem hledala v google maps nějaké zajímavé lokality k výletu.

Zahrada byla založena v roce 1995 rodinou Baiselových, kteří chtěli do místní odlehlé oblasti významné pouze zemědělstvím přitáhnout trochu turistického ruchu z pobřeží. To se jim myslím docela povedlo, protože tahle kaktusová zahrada fakt stojí za návštěvu!

Brachychiton populneus, strom původem z Austrálie

Najdi páva!

Názvy všech těch kaktusů po mně nechtějte, kaktusy miluju, ale poznávačku nedám...

V areálu zahrady je i restaurace, jen bohužel všude hraje dost nahlas tradiční španělská hudba, z které se časem začíná dost točit hlava. Díky tomu Tom nevydržel odložen na drinku moc dlouho, jinak bych se procházela po kaktusama zarostlých cestičkách ještě teď...

Řízkování je nejjednodušší způsob, jak si namnožit svoje pokojovky. Hodí se pokud už jsou vaše pokojovky přerostlé a rádi byste je zredukovali či zmladili nebo pokud prostě zatoužíte si udělat doma trendy urban jungle neboli městskou džungli. Zároveň se pak můžete pustit do štafetování rostlin s kamarády nebo se zúčastnit Rostlinné štafety a svoje výpěstky či starší nechtěné pokojovky poslat dál. 

Pokojovky navíc začínájí být docela drahá záležitost, zvlášť větší či vzácnější exempláře. Proč si tedy nějaké nenamnožit řízkováním, není to nic složitého, stačí vědět pár základů a triků jak na to. 

Tipy na začátek:

- používejte vždy čisté a ostré nástroje a čerstvou vodu či substrát 

- počítejte s tím, že nebudete mít 100% úspěšnost a nenechte se odradit

- obrňte se trpělivostí, některým rostlinám to opravdu trvá dlouho než zakoření

- přípravek na podporu kořenění může pomoci, ale zvládnete to i bez něj

Způsoby jak nechat řízek zakořenit

Kořenění ve vodě je asi nejjednodušší způsob, kterým lze nechat zakořenit prakticky jakoukoliv vlhkomilnou pokojovku. Je třeba si dát pozor, aby byla ve vodě kolínka, z kterých původně vyrůstali listy a z kterých následně vyrostou kořeny. Řízek vložte do vody jen tak hluboko, aby nebyly ponořené listy. Voda by měla být čistá, proto jí občas vyměňte, aby vám stonek neuhníval. Kořenění můžete podpořit umístěním do tmavé nádoby, tma lépe svědčí tvoření nových kořenů.

Kořenění řízků rovnou v půdě může být trochu náročnější v tom smyslu, že je potřeba udržovat substrát neustále vlhký. Pomocníkem pak může být poklop či přikrytí mikrotenovým sáčkem, aby se zabránilo rychlému odparu. Osobně mám dobrou zkušenost kořenit rovnou do substrátu např. řízky vánočních a velikonočních kaktusů, rhipsalisů či filodendronů.

Kořenění v rašeliníku je také jednou z variant. Používám ho především u řízků, kterým se nedaří zakořenit ani ve vodě ani v substrátu a uhnívají. Řízek částečně zabalím do vlhkého rašeliníku a zavřu do miniskleníčku. Kryt na rašeliník je tentokrát nutný, protože rašeliník má tendenci opravdu ryhle vysychat.

Jak získat ten správný řízek

Některé druhy rostlin se řízkují stonkovým řízkem, u některých stačí list nebo dokonce i jen část listu.

U stonkového řízku je potřeba získat tzv. kolínko, z kterého vyrůstá list a po té i nové kořeny. Část stonku odstřihneme ostrými nůžkami a nejspodnější listy odstraníme. Takto připravený řízek už můžeme vložit do vody, zapíchnout do substrátu či rašeliníku. Stonkovými řízky se množí většina pokojovek, od potosu, fíkusu, monstery, maranty či filodendronů po sukulenty jako tlustice či pryšce.

Listové řízky mají úspěch pouze u některých druhů rostlin. Z pouhého listu vám krásně vyroste třeba africká fialka, z části listu zakoření sanseviera neboli tchýnin jazyk. Listy sukulentů jako echeviera, sedum či senecio stačí položit na propustný písčitý substrát a pustí kořínky.  

Pomůcky které mohou pomoci k úspěšnému řízkování

Stimulax - prášek na podpoření kořenění rostlin, vhodný zejména pokud chcete podpořit kořenění dřevnatých řízků

Rašeliník - sphagnum je mech, který dobře zadržuje vodu, zároveň je lehký a vzdušný, takže může pomoci při kořenění řízků, které mají tendencí uhnívat

Domácí skleníček - pomocník v udržování stálé vlhkosti substrátu či rašeliníku, díky vysoké vzdušné vlhkosti a vyšší teplotě v něm rostliny lépe zakoření, můžete si ale pomoci i přiklopením řízku v půdě obyčejnou zavařovačkou

Lignohumát - pro rychlejší rozvoj kořenů můžete použít do vody, v které řízky kořeníte nebo do zálivky po zasazení do substrátu

 

A co vy, přidali byste nějakou radu k řízkování pokojovek? Daří se vám nebo máte nějakou pokojovku, kterou ne a ne rozmnožit? 

Ráda bych vás ještě pozvala na Rostlinnou štafetu, kde je jedinečná šance získat nejrůznější řízky pokojovek a načerpat inspiraci i tipy na pěstování. Aktuální termíny a více info na www.rostlinnastafeta.cz.

Miluju wafle a jakmile je mají v kavárně či restauraci v nabídce, většinou neodolám. Nejlepší wafle v Praze mají podle mě ve SmetanaQ. 

Dosáhnout u waflí aby byly nadýchané a zároveň křupavé je skoro vyšší dívčí, vyzkoušela jsem spoustu receptů, abych zjistila, že nejde nejspíš jen o recept, ale i o správný přístroj. 

Tak bych se s vámi ráda podělila o ten nej recept a o tipy jak na ty nejlepší wafle.

A nakonec ještě pár tipů s čím máme wafle nejradši:

Rozhodně vede jakákoliv kyselá marmeláda se šlehačkou

Pak marmeláda s osalzeným tvarohem nebo pribiňákem

Wafle s tvarohem a čerstvým ovocem

Wafle zakapaná citronovou šťávou se skořicovým cukrem a šlehačkou

Wafle s javorovým sirupem

Wafle se slaným karamelem a šlehačkou

Prostě hodně šlehačky, to je základ!

Nutelu doma nemáme, připadá mi, že všechny chutě totálně přebije jak je přeslazená

Tak to je ode mě vše o waflích, budu ráda, když se podělíte o svoje waflové tipy a recepty v komentářích!

Přesto, že pokojové rostliny jsou většinou původem ze subtropických a tropických oblastí, kde je na rozdíl od našeho mírného pásma mnohem více světla, existují i druhy, které dobře snašejí i tmavší interiéry. Většinou jsou to rostliny přirozeně rostoucí v podrostu subtropických lesů, kam tolik slunce nedopadá.

Pojďme si nejdříve ujasnit pojem málo světla, každý si pod ním totiž představí něco jiného. Každá rostlina potřebuje ke svému růstu přirozené světlo protože funguje na principu fotosyntézy. Obecně platí, čím více přirozeného světla, tím se bude rostlině dařit lépe a bude lépe vypadat. Některé rostliny jsou trochu méně náročné na dostatek světla, stále ale platí, že se jim bude dařit lépe, když budou mít světla dostatek. 

Pokud si tedy chcete pořídit pokojovku do koupelny bez okna nebo do chodby kam projde pár paprsků přes prosklené dveře, doporučuji koupit umělou Fejku z Ikea. Jestli vám na živých rostlinách v místnostech bez oken opravdu záleží, můžete zkusit můj hack - mít rostlin víc a zkusit je točit třeba po několika dnech, aby nebyly na místě bez světla moc dlouho. 

S nedostatkem světla se automaticky pojí i četnost zálivky. Samozřejmě záleží na druhu a prostředí, ale obecně je potřeba si uvědomit, že rostliny v horších světlených podmínkách nespotřebují tolik vody, proto je potřeba dbát na to, abyste je nepřelévali. Vždycky nejdříve zkontrolujte, jestli nestojí ve vodě a jestli je povrch substrátu už mírně vyschlý než rostlinu zalijete. Přelévání zvlášť v tmavších stanovištích se projevuje uhníváním kořenů, rostlina vypadá, že schne nebo vytváří slabé vytáhlé přírůstky, které se táhnou za světlem.

A teď už si pojďme představit druhy rostlin, kterým se u vás bude dařit i pokud nemáte zrovna nejsvětlejší byt či pokoj.

Epipremnum

Jako první bych asi zmínila pokojovku, kterou určitě všichni znáte, protože je to jedna z těch úplně nejméně náročných - šplhavnice neboli potos neboli Epipremnum. Tuhle rostlinu najdete nejspíš v každé druhé domácnosti i kanceláři. Potos si vystačí opravdu s málem a můžete ho pěstovat i hydroponicky, tedy jen ve váze s vodou. Je převislý a dobře a rychle roste i v nepříliš dobrých podmínkách. Dobře se množí, stačí odstřihnout výhon a nechat ve vodě zakořenit. Existuje spousta barevných variant od nejklasičtějšího potosu s bílým panašováním, přes zelený po trendy zářivě žlutý Epipremnum Aureum. 

Právě neokoukaný neonový kultivar používáme v Zahradě na niti do kokedamy. Kokedama s neonkou povyšuje tuhle obyč pokojovku ještě výš.

Monstera

Pokud máte doma dostatek místa, mohu doporučit klasickou Monsteru deliciosu. Aktuálně velmi trendy pokojovka je zároveň velmi nenáročná. Možná si jí pamatujete ze školních či nemocničních chodeb. Má krásně tvarované velké listy a vydrží nejen tmavší kout, ale i minimum péče. Jen je potřeba počítat s dostatečným prostorem, časem bude potřebovat velký květináč a nejspíš i oporu ke které jí budete muset vyvázat. 

Menším ale podobně nenáročným duhem monstery je kultivar Monstery adansonii zvaný Monkey Mask. Vzrůstem se podobá spíše šplhavnici, má menší děrované listy a je to spíše převislá pokojovky, taktéž jí ale můžete vyvazovat k opoře či nechat pnout po poličce či okně. V Zahradě na niti vyrábíme i kokedamu s monsterou Monkey Mask, moc dobře se jí v kokedamě daří!

Scindapsus pictus

Elegsntní převislá pokojovka s hedvábnými listy a světlým panašováním je také velmi nenáročná na pěstování. O zálivku si řekne stočením listů, je dobře jí zalévat po mírném proschnutí substrátu a dobře se jí daří i na tmavších místech. Jen je třeba počítat s tím, že pak bude mít menší listy a nebude tak bohatá. 

Kokedamy s touhle sametovou pokojovkou vypadají skvěle a jsou opravdu nenáročné na péči, ideální pro pěstitele začátečníka!

Chlorophytum

Zelenec je taková tradiční kancelářská pokojovka což svědčí o tom, že je opravdu hodně nenáročný. Má úzké dlouhé listy, nejčastěji s bílým pruhovaným panašováním a vyráží výhony s dceřinnými rostlinkami. V angličtině se zelenci pro tuto vlastnost říká pavoučí rostlina (Spider plant), opravdu to vypadá, jako pavouci vyskakující z rostliny. Zelenci se bude dařit všude, kde je aspoň trochu přirozeného světla. Je to nenáročná pokojovka ať už v květináči nebo v kokedamě.

foto: Pinterest

Zamiokulkas

Rostlina z Madagaskaru s prapodivným názvem vypadá díky svým lesklým listům trochu jako umělá. Je velmi oblíbená pro svůj dokonalý vzhled, rychlý růst i nanáročnost. Je to jedna z těch vzrůstnějších druhů a dobře přirůstá, takže počítejte s tím, že jí budete muset často zvětšovat květináč nebo rozsazovat. Na péči je opravdu nenáročný, zálivku vyžaduje po mírném proschnutí.

Sanseviera

Dříve poměrně neoblíbená socialistická pokojovka známá pod přezdívkou tchýnin jazyk se opět vrací do módy a důvodů je hned několik. Tenura je totiž extrémně nenáročná a vydrží snad úplně všechno kromě přelévání. Svým úzkým a vysokým růstem se hodí i tam kde místa moc není. 

Do kokedamy používáme sansevieru cylindricu, která má kulaté listy, není panašovaná a působí tak trochu geometricky a minimalisticky. Kokedamu se sansevierou si u nás často pořizují muži, je to taková chlapská kytka.

Maranta

Zvaná též modlivka, protože přes den sklápí své krásně zbarvené listy, až to vypadá, jako by se modlila. Naopak ožívá a roztahuje listy navečer. V přírodě roste plazivě v podrostech deštných lesů Jižní a Střední Ameriky, a tak je zvyklá na nedostatek světla. Miluje ale vlhko a teplo, takže jí udělá dobře rosení a je radno se vyhnout studeným parapetům s průvanem. Kokedama s marantou je už naše zahradoniťová velmi oblíbená stálice.

Anthurium

Pokud máte rádi kvetoucí pokojovky, ale kvůli nedostatku světla vám žádné nikdy nevykvetli, zkuste toulitku. Její květy sice vypadají trochu voskově, ale hodně dlouho vydrží a při správné péči vám pokvete celoročně. Anthurium zalévejte po proschnutí substrátu, spíše mírně. Vyhněte se rosení, je totiž náchylné na houbové choroby na listech, které se rády šíří právě vlhkostí. 

Anthurium v kokedamě vypadá skvěle, jen je potřeba ho vždy zavěsit maximálně do výšky očí. Když ho pověsíte moc vysoko, připravíte se o pohled na krásné květy, které ze spodu nejsou moc vidět.

foto: Pinterest

Spathiphillum

Další skvěle kvetoucí pokojovka do tmavších interiérů je toulcovka. Květem je podobná toulitce, má ale pouze bílé květy. Na rozdíl od toulitky má ráda stálé vlhko, takže nevadí, když jí občas trochu více zalijete. O zálivku si také umí říci sama, svěsí listy dolu a připomene se vám. 

Spathiphillum do kokedam pro jejich náročnost na zálivku nepoužíváme. Z naší zkušenosti chce v kokedamě zálivku minimálně dvakrát týdně a my razíme zásadu, že by člověk neměl být otrokem svých rostlin.

Další tipy jak na pěstování rostlin najdete tady na blogu v sekci Jak pěstovat

Pro podzimní dekoraci můžete použít třeba šišky, barevné listí, mech, lišejníky, žaludy, kaštany nebo šípky, možností je skoro nekonečně! 

tady jsem použila aerárium srdce a větvičku ostružin

aerárium kapka s šiškami a lišejníkem

aerárium slza s chvojím a muchomůrkou

Aerárium na svíčku máme ve dvou velikostech a také celý set čtyř kusů, takže je můžete použít jako závěsný aeráriový adventní svícen.

součástí aeráriového adventního svícnu jsou kromě svíček i červené mašle

Aeríria z adventního svícnu můžete samozřejmě použít i během roku nejen na svíčku, v létě je můžete naplnit třeba kamínky a mušličkami od moře a zavěsit do koupelny nebo nechat tvořit děti mikrosvěty v lese. 

Stačí vyměnit slavnostní mašli za provázek a můžete si udělat romantiku při svíčkách na terase, pod pergolou nabo na balkóně. Aeráriový svícen je víceúčelový a nemusíte ho mít celý rok schovaný v krabici s nápisem Vánoce.

První adventní neděle je letos už 27. listopadu!

 

Dost jim to sluší pospolu

 mají konečně svoje termíny! Kdy začne to pravé jaro a teploty budou příznivé pro štafetování venku je vždycky těžké určit, a tak začneme ve stejný termín jako minulý rok, tedy 29. března.

Všechny termíny Rostlinných štafet až do června jsou tu a určitě ještě přibydou letní a podzimní termíny.

Napište si do diáře, přihlašte se na facebookové události a pozvete svoje kytkuchtivé přátelé, ať je co štafetovat!

Rostlinné štafety 2023

A pokud jste tu noví a vůbec netušíte, co je Rostlinná štafeta, koukněte sem!

S pořadem České televize Polopatě jsem v Zahradě na niti natočila několik krátkých reportáží. Jako každé natáčení je pro mě velký stres, ale beru to vždy jako výzvu se v něcěm zdokonalit. Už se mi podařilo zpomalit mluvení, aby moje pusa nepředbíhala moje myšlenky, ale stále je co zlepšovat. Nakonec jsem s výsledkem docela spokojená, i když je stále co zlepšovat, posuďte samy :-)

První reportáž je o tom jak a proč si vyrobit vlastní substrát na pokojovky

Další reportáž o řasokoulích, jak je pěstovat a odkud vlastně pochází

A do třetice reportáž o tillandsiích a jejich pěstování

Díky za všechny vaše ohlasy po odvysílání! Těší mě, že se vám tyhle krátké reportáže líbí! Budu moc ráda, když mi napíšete, která další témata by se vám líbilo zpracovat do reportáže! A také by mě zajímalo, jak jste na tom s mluvením na veřejnosti nebo do kamery! Máte nějaké tipy a triky?

 Jedna z nejčastějších otázek, kterou v Zahradě na niti dostáváme:

"Jakou pokojovku byste mi poradila do koupelny/chodby kde není okno, kde je okno jen do svetlíku, kde jsou jen prosklené dveře z vedlejší mísnosti?" 

Stručná odpověď: "Žádnou."

Podrobnější odpověď:

Rostliny žijí díky fotosyntéze, což je biochemický proces, při kterém se mění přijatá energie ze slunečního záření na energii chemických vazeb. Bez denního světla nemůže probíhat fotosyntéza a tedy ani rostliny.

Bez dostatku světla bude každá rostlina strádat, nebude vypadat dobře až nakonec chcípne. Pokud potřebujete mít rostlinu v místnosti bez okna nebo s úplně minimálním osvětlením

- počítejte s tím, že budete často kupovat rostlinu novou

- kupte si rostlin víc a po pár dnech je střídejte

- pořiďte rostlině led žárovku s denním spektrem, spínač a dosvěcujte rostlině, aby měla dostatek světla 

Pár tipů na rostliny do místnosti bez oken

- umělá pokojovka, dneska už i umělé rostliny vypadají docela dobře

- stabilizované květiny, to jsou živé květiny, které prošli stabilizačním procesem, kdy byla voda v rostlině nahrazena stabilizačním roztokem a rostliny tak vydrží i několik let v nezměněném stavu; možná znáte stabilizované růže, které vypadají jako živé a vydrží roky nebo stabilizovaný mech z kterého se vyrábí mechové obrazy

- řasokoule zelená, sladkovodní řasa, která v přírodě žije na dně jezer (určitě je ale také vhodné jí občas dopřát světlo nebo jich mít víc a střídat je)

- sušené květiny nebo i nějaká dekorace ze sušených květin

- závěsná aerária naplnit přírodninama jako sušené květiny, suché plody, kameny, mušle, šišky

- květiny z lega, trochu netradiční, za to originální botanická kolekce od Lega

Vlastně koukám, že těch možností je docela dost a nemusíte trápit nebo pozorovat skomíracjící živou pokojovku. Více inspirace najdete v mojí záložce na Pinterestu.

Já osobně okno v koupelně i v chodbě mám a pokojovky tam nemám, protože tam toho světla není tolik, aby to zvládaly bez větší péče. Navíc mi připadá, že pro těch pár desítek minut času, které tam denně strávím to za tu energii a čas věnovaný péči prostě nestojí.

Na WC, kde je jen malé okno na sever mám řasokoule a vlhkomilné uzavřené terárko o které prakticky nepečuji, neotevřela jsem ho cca 2,5 roku.

Jaké rostlinné dekorace máte v koupelně či chodbě vy?

Vraneček šupinolistý (Selaginella lepidophylla) je pouštní rostlina pocházející z oblasti Chihuahuan v dnešním Mexiku a jihozápadních Spojených států, kde žije jako tzv. stepní běžec. V suchém období jsou její listy stočené do suchého a lehkého klubíčka, které se po poušti může pohybovat díky větru. V období dešťů se pak rostlina během několika hodin rozvine a postupně začne obnovovat svou zelenou barvu, aby mohla provádět fotosyntézu a začít růst. Pouštní růže tak nabere energii pro další suché období, které může trvat léta.   Vraneček v suchém období, Tlacolula de Matamoros, Oaxaca, Mexico (zdroj)   Vraneček za deštivého období, Tlahualilo, Mexico (zdroj)   Právě díky vlastnosti přežít někonečná období sucha byla odedávna považována za zázračnou rostlinu štěstí, života a vytrvalé lásky. Říká se jí rostlina vzkříšení nebo také růže z Jericha a v rodinách se předávala z generace na generaci. Tradičně se oživovala při slavnostních příležitostech jako jsou Vánoce či Velikonoce.     Růže z Jericha - vraneček šupinolistý cca 3 hodiny po namočení do vody Jak růži z Jericha probudit k životu? Rostlinu umístěte do misky či na talířek, přelijte vodou a na dně nechte stát cca 1 cm vody. Během několika hodin se suché klubíčko postupně rozvine a zazelená. Rozvinutou růži umístěte na co nejsvětlejší místo aby mohla alespoň chvíli čerpat energii. Doporučuji jí nechat obživlou maximálně několik dní. Po té nechte rostlinu pomalu usychat, až se opět sbalí do klubíčka.   Růže z Jericha je podle mě rozhodně nejméně náročná rostlina na pěstování na světě, protože jí vlastně vůbec nemusíte pěstovat, stačí jí probudit k životu párkrát do roka. A když náhodou zapomenete, tak se vůbec nic nestane, vydrží totiž hybernovat i několik let. Suché klubíčko této pouštní rostliny klidně můžete uchovávat v temném šuplíku či zavřené ve skříni.   Pozorovat růži z Jericha, jak se pomalu probouzí je zážitek který se neomrzí a může se z něj stát rodinná tradice třeba právě na Vánoce či Velikonoce. Fascinuje nejen děti, ale i dopělé.   Vraneček šupinolistý cca 6 hodin po namočení do vody   V nabídce Zahrady na niti máme od roku 2015 vranečky neboli růže z Jericha z mexických pěstíren, které jsou velmi kvalitní produkce.   Proč je růže z Jericha, když je z Mexika? Růže z Jericha se v různých částech světa říká různým druhům rostlin, často jsou to rostliny, které dokáží v nepříznivých podmínkách hybernovat. V Česku se s tímto názvem setkáte např. u popínavého zimolezu (Lonicera caprifolium), který tedy nemá ani schopnost hybernace ani jiné zázračné schopnosti. Za opravdovou růži z Jericha se považuje choulivka jerišská (Anastatica hierochuntica), která má Jericho i v názvu a opravdu je její domovinou Blízký východ, severní Afrika a Arabský poloostrov. Pravá růže z Jericha - choulivka jerišská v květu, Jordánsko (zdroj) Na rozdíl od vranečku, který patří pod vytrvalé kapradiny, konkrétně plavůně (tedy nekvete a množí se výtrusy) je choulivka jednoletá brukvovitá rostlina, která po dozrání semen odumírá. Její původně bylinná lodyha uschne, zdřevnatí a schoulí se do klubka. Vloží-li se i několik let staré suché lodyhy do vody, začnou se narovnávat a větvičky se rozloží do kruhu, jakoby rostlina zdánlivě ožila. K životu se ale uschlá choulivka nikdy neprobudí. I taková schopnost ale stačila křesťanským poutníkům, kteří jí považovali za zázračnou rostlinu vzkříšení. A právě díky nim se dostala choulivka jerišská do širšího povědomí pod názvem růže z Jericha. Pravá růže z Jericha - choulivka jerišská po odkvětu, Jordánsko, (zdroj) Pravá růže z Jericha tedy paradoxně dala jméno různým rostlinám, které mají až zázračné schopnosti přežít nehostinné podmínky a znovu ožít, i když sama takovou schopnost nemá.

A malé srovnání na konec

Pro názornou ukázku jsem vám vyfotila porovnání vranečku šupinolistého s pravou růží z Jericha - choulivkou jerišskou, kterou jsem koupila na trhu v Jordánském městečku Madaba. Určitá podobnost tam určitě je, ale je na první pohled vidět, že jsou to dvě úplně odlišné rostliny.

Znáte růži z Jericha? A kterou? :-)

Nedostatek světla

je nejčestější příčinažloutnutí listů, zvlášť v zimním období, kdy je v našich podmínkách krátký den. Člověk má navíc často tendenci začít žloutnoucí rostlinu více zalévat v domění, že schne. Chce jí dopřát více péče a nakonec jí může doslova až upečovat k smrti.

Přelití

je další častou příčinoužloutnutí listů. Přelitím začnou rostlině uhnívat kořeny, nemá čím přijímat vodu a vlastně uschne, ač stojí ve vodě. Známkou přelití jsou také často černé fleky na listech se žlutým okrajem.

Přeschnutí

se taktéž projevuje žloutnutím a opadem listů. Podle mého pozorování přeschnutím listy žloutnou pomaleji, postupně a od spodu. Přelitím žloutne poměrně rychle celá rostlina. Nechat rostlinu přeschnout je většinou lepší než jí přelít. Rostliny se z přeschnutí vzpamatují spíš než z přelití. Jen pozor ať je po přeschnutí nepřelejete!

Škůdci

také způsobují žloutnutí, určitě je dobré se na žluté listy dobře podívat a zkontrolovat celou rostlinu, jestli se na ní nepasou nějaké brebery.

Stáří listů

Pokud vám nesedí žádný z výše zmíněných důvodů, proč by měl list zežloutnout, může být důvodem jednoduše i stáří. Žádný list nevydrží navždy a rostlina časem listy obměňuje. Nové listy rostou, staré žloutnou a odchází, je to přirozený prosces. A tak pár žlutých listů nemusí znamenat vůbec nic.

A jeden bonusový důvod

žloutnutí listů, který je také velmi častý, se dozvíte v článku na webu tady.

Pokud rostlině žloutnou listy, je třeba se zamyslet nad příčinou a pokusit se odvodit o který z těchto případů jde. Někdy je těžké na důvod přijít, ale znalosti a praxe pomáhají.

Letošní únor je ve znamení televize. 

Přiznám se, že doma nám na obrazovce běží maximálně Krtek občas říznutý mým oblíbeným seriálem Queer Eye u kterého se pravidelně dojímám k slzám. Že ještě existuje televize mě vždycky překvapí, až když se ozvou, že by chtěli něco zajímavého natočit.

A tak jsem u nás doma zase po roce přivítala štáb Loskutáka, abych si s moderátorkou Ivetou Kořínkovou popovídala o tom, jak pečovat o pokojovky v zimě. Štáb Loskutáka už znám a je to vždycky moc fajn natáčení, což se určitě už projevuje i na míře nervozity, která je téměř nulová. Scénář sice dopředu máme, ale je to vždy spíš takové popovídání a většinou to je natočené napoprvé. Tréma už zdaleka nedosahuje těch stavů, kdy mi tekl pot po zádech a klepaly se mi ruce.

Dneska jsem si po dlouhé době dala živé vysílání na Kavčích horách, kam mě pozvali do Sama doma probrat jak zajímavě pěstovat pokojovky do jejich seriálu o tropických rostlinách. 

Živé vysílání, to je ještě úplně jiná liga než natáčení do předtáčených pořádů. Mám tím na mysli hlavně mnohem větší nervy, adrenalin tryská a srdce buší. A člověk s tím vůbec nic neudělá, tělo si jede samo jak chce. Naštěsti to všechno snad dopadlo dobře, minimálně z toho mám dobrý pocit. Nechtějte ale po mě, abych se na to dívala, to zas ne!

Proč to tady ale píšu, nedávno jsem totiž na Threads dostala komentář, proč do té televize vlastně lezu, když mám z toho nervy a že to je stejně jen kvůli reklamě a pocitu že jsem hvězda, když jsem v TV. To mě donutilo se nad tím víc zamyslet, proč si ten stres vlastně způsobuju a jaké vlastně jsou moje motivace.

Upřímně, reklama z toho neplyne víceméně žádná, nesmí být nikde logo a nesmím dělat reklamu. Ano, diváci si mě mohou vygooglit podle jména, ale ze zkušenosti vím, že to udělá opravdu pár lidí. Na návštěvnost webu a sociální sítě to má vliv téměř nulový. Tak proč to vlastně dělám? 

Dělám to hlavně pro sebe, pro to překonávání sebe sama. 

Jsem strašná trémistka. Živě si vybavuju svůj první výstup v Sama doma, rok cca 2013 kde jsem ukazovala jak osázet aerárium sukulentem. Ruce se mi klepaly tak, že jsem to skoro nemohla dodělat. Od té doby jsem byla ve spoustě různých pořadů od Receptáře přes Plopatě po ostravské Dobré ráno (na nějaké reportáže se můžete podívat tady). Přes to, že ten trénink probíhá tak jednou za půl roku, člověk postupně získá nadhled a najde si nějaké triky, jak zvládnout ten stres. 

Pořád mám trému, pořád se bojím co z toho vznikne, ale je to čím dál lepší a beru to prostě jako trénink.

Takže pokud se bojíte trémy, děsíte se mluvit na kameru nebo před lidma a bojíte se, že se to nikdy nezmění, není to tak, dá se to natrénovat a když to budete zkoušet a vrhat se do toho, určitě to časem překonáte a budete se zlepšovat. A třeba vám to bude trvat i kratší dobu než mých 11 let!

Mimochodem, víte, že pořad Sama doma se na ČT vysílá od roku 1998? Neuvěřitelné, že?

je tady!

Letošní štafetovací sezónu odstartujeme Rostlinnou štafetou vol. 56 hned v první jarní den 20. březnatradičně od 10 do 18 hodin.

Tak jestli máte nějaké ty řízky či se chcete nějakých pokojovek zbavit nebo naopak si udělat radost a nějakou tu zeleň zachránit a dát jí nový domov, přijďte za námi do Zahrady na niti!

Tak ve středu na viděnou!